Tohle jsem vyštrachal v klubu Yes, hehe:KYRIE ELEISON - The Blind Window Suite (1975) 75:54CD MIO Records, MIO 017, vydáno 2003
skladby:
01. Ouverture
02. Autumn Evening
03. Thoughts On A Gloomy Day
04. Man Is A Wanderer
05. A Friend
06. June
07. Daydream
08. Get Me More
09. Climbing
10. Winter Train
obsazení:
Manfred Drapela - guitar
Gerald Krampl - keyboards
Norbert Morin - bass
Karl Novotny - drums
Michael Schubert - lead vocals
Takže The Blind Window Siute. Zatroleně zpropadené, pekelně uhrančivé, závratně ukrutné a nadsmyslně geniální album. Škaredka bez ostychu, co leží ve škarpě a všichni po silnici nadutě pochodující na ni plivou. Pochodují a prd vědí, vedeni hudební zkysaností, pardon zkušeností a školní vědomostí, které jim dovolí chodit jen po rovných cestách. Nikdy by se nesnížili vyhrabat z rigolu mechem obrostlý od sajrajtu zaprasený artefakt, kus zrezlého železa, k němuž musí najít vlastní přístup, postoj oproštěný od zaběhnutých konvencí a očekávaných i očekávatelných uměleckých procesů. Jedou rukou tisknouce vlastní nozdry a druhou ochmatávajíce nánosy bláta a špíny z čehosi, co nelze ani pojmenovat. Do punkových rytmů třeba ve trojce se derou hrubě a syrově tesané zářezy kytar jak z nastupující No Future stoky. To tě dostane, spolehni se na instinkt, spoutané atavismy se zmítají v osvobozující křeči. Masox v kotli valí klíny do napomádovaných hlav, co sebou nervózně cukají. Tohle že je artrock, jděte mi s tím k šípku. Ne, tohle není navoňánkovaná hudbička s kudrlinkami pro snoby a vejtahy s paličkami. Tohle je podhoubí v němž se vlhku a plísni společně hemží červi, kytary rozervané, slimáci, klávesy uhnilé, žížaly, psychoušská atmosféra zhulených rakušáků, kteří kašlou na srozumitelnost, ale zhypnotizováni vlastním géniem kroutí ze svého alter-ega něco jako dlouhatánský rozdrbaný agresivní joint. S vědomím, že nikdo nebude mít odvahu si jej zapálit, mnoho hlav nestrefí, ale pokud někoho náhodou zasáhnou, ten bude doveden v alternativně psychedelicko arto progo punkovém rauši do kýženého nirvánního stavu. Bez záruky, bez naděje, bez nároku na uznání invalidního důchodu. Vírem ve vzteklých rytmikách, které na svých 15 minut slávy dávno rezignovaly. Sprostá kopaná kulhavých amatérů, kteří se často netrefí, o to zarputileji běhají, vzpínají, mlátí, perou a derou ze sebe přehršle přehřátých upocených a pokroucených not.
Chcete popsat hudbu? A co takhle chytat vodu do síťovky? Nemám strach, že by někdo tohle album pochopil, ale jsem rád, že patřím mezi ty pomatené, kteří se v něm cítí jako v pokojíčku svého snu. Jádro vlastního prožitku snad tkví více ve mně , než v té hudbě, ale její katalizační predestinaci ničím nenahradíš. Některé momenty, třeba výšivka kláves v páté skladbě, mě vynesou do stejných výšin jako Trespass. Cholerická změť zvuků nechť zůstane nesrozumitelná, co komu po tom. Mně oslovuje jako čirá a jasnozřivá energie a s opakovaným účinkem mně dává prozřít v maximální muzikální rozkoši.
Recenze nesrozumitelné hudby nemůže být jiná. Nechtějte ji napulírovat, spadla by zpátky do škarpy. To ji tam raději nechte ležet. I s jejím vzlykavým zpěvem, kulhající rytmikou, zašumnělým zvukem, koktavými klávesami a garážovou kytarou.. Neboť nejste hodni.
hodnocení:
5***** Kdykoli, kdekoli, jakkoli |
Registrace nového uživatele 
