Whitesnake - Slip Of The Tongue
Tohle album mě velice mile překvapilo. Znal jsem ho, mnohokrát slyšel, ale až teď, při třetím poslechu za sebou na sluchátka, jsem si uvědomil, jak moc se mi líbí. Roky jsem žil v tom, že je hodně v duchu předchozího alba. V duchu, a taky ve stínu, jako, že není tak dobré. Dnes už si to nemyslím.
Díval jsem se na svoje poznámky, které jsem si dělal při poslechu k jednotlivým skladbám, a téměř u všech figurovalo v podstatě jedno slovo - kytara. Steve Vai se mi tady strašně, strašně moc líbí, skoro mám pocit, že celé album je o něm, je to jeho koncert, hraje naprosto úchvatně, třeba ten krásný začátek v Now You're Gone, ukňourané vyhrávky v Kittens Got Claws nebo zdvojené sólo ve Wings Of The Storm, prostě kytara hraje všude hlavní roli, a Steve Vai je tady opravdu famózní.
Taky se mi moc líbí Tommy Aldridge, rytmika šlape na albu jako kráva – největší maso je asi v Kittens Got Claws, a stejně jako Cozy Powell byl pro kapelu na Slide It In velkým přínosem, tak i tady jsou bicí skvělé. Na rozdíl od alba Ready An' Willing, kde k mému překvapení a zklamání Ian Paice hraje naprosto nezajímavě.
Zmíním konkrétně už jen dvě skladby, pro mě vrchol alba Judgment Day, ve stylu Led Zeppelin, popř. Deep Purple, resp. Kashmir a Perfect Strangers, to je opravdu nádherná, strhující píseň. A Sailing Ships, krásnou skladbu na závěr, a na rozloučenou, protože David Coverdale se objeví až za čtyři roky na albu Coverdale – Page, a s Whitesnake bude mít pauzu dokonce celých osm let.
Slip Of The Tongue je úžasné a vyzrálé album, s krásným zvukem, možná víc komerční, možná víc popové, ale skvělé, v podstatě bez slabého místa – trochu, ale opravdu jen trochu mi vadila Cheap An' Nasty, nemám rád tyhle roztleskávací skladby, ale kvůli úchvatné kytaře jsem ochoten přihmouřit oko.
4,5/5 |
Registrace nového uživatele 
