V rámci rozlučkového poslechu všech alb The Who, jsem se včera propracoval k Tommy a byl tak nadšenej, že jsem hledal a hledal, až jsem našel koncert z roku 2017 v Royal Albert Hall. Kdo neznáte, je to na uložto, ale má to asi 10GB.
Mám za sebou pětatřicet minut, a jsem úplně nadšenej, já prostě miluju koncerty, je pro mě strašně důležitý, vidět ty muzikanty, jak hrajou, protože to je prostě úplně jinej zážitek, než poslouchat studiovou nahrávku.
Moje dojmy po té cca půl hodině - Townshend je průměrný kytarista, ale byl zkrátka geniální skladatel, Daltrey zpívá neuvěřitelně na třiasedmdesát let skoro famózně, a jelikož jsem mu hodně čuměl do huby, ani bych neřekl, že je to nějak extra upravovaný. Moc jim to neladí třeba v The Acid Queen, ale na to sere pes, je to živý hraní, a to mě právě těší taky, když člověk vidí a slyší, že i tyhle legendy dělají chyby. Staříci totiž mají za zády kapelu, která hraje jako z partesu, kdo mě tedy nejvíc dostal, je Zak Starkey - ten se mi tedy líbí hodně, ale kurevsky hodně moc, jsem z něj úplně u vytržení.
Tak jdu pokračovat, hehe. |