King Crimson - DisciplineRobert Fripp nebyl během avizované pouzy zas tak neaktivní, střihnul si spolupráci s Brianem Enem, Davidem Bowiem, Peterem Gabrielem, Talking Heads, nebylo toho málo. Nakonec se zřejmě nějak dal dohromady s Adrianem Belewem, pozval znovu Bruforda a Tony Levina se kterým se hádám potkal u Gabriela, ale jistý si tím nejsem. Jak známo nová kapela původně ani neměla pokračovat jako King Crimson, nakonec - údajně po demokratickém hlasování slovo dalo slovo a nová inkarnace KC byla na světě.
Hudba se znovu proměnila, tentokrát naprosto diametrálně. Kapela postavila svůj nový zvuk na repetivních polyrytmiských patternech a strukrurách vypůjčených od minimalistických skladatelů, nejednalo se tedy až o takové novátorství, jak se někdy tvrdí, podle mého je základní inspirace Stevem Reichem, nebo trochu méně Terry Rileym zcela zjevná, ovšem zručně převedená do formátu pro kvartet s rockovými nástroji a převedení do písňové formy.
Buď jak buď, Discipline je skvělý počin natočený geniálními muzikanty v čele s Adrianem Belewem, který je skutečný muzikantský fenomén, vynikající zpěvák, fenomenální a velmi osobitý kytarista, krom toho velmi obstojně ovládá další nástroje. Rytmika Bruford/Levin asi nepotřebuje dalšího komentáře, obzvláště Bruford vyzrál, posunul svůj styl zase jinam a hraje na albu věci, které mu sedí mnohem více, než za jeho prvního angažmá v sedmdesátých letech.
Album obsahuje 4 písňové skladby , pro mne v podstatě hity - Elephant Talk, Frame by Frame, Mate Kudasai, Thela Hun Ginjeet, celý zbytek alba je složený z instrumentálních skladeb, které nijak nezaostávají a jednoho zvěrstva nazvaného Indscipline které dává nahlédnout do budoucnosti.
Discipline znám cca 20 let a vždycky bylo mojí oblíbenou nahrávkou, kterou zůstává, je to ukázkové album, které nabízí široké spektrum nálad, je svěží i po téměř čtyřiceti letech zní stále až neuvěřitelně moderně, je skvěle zprodukované a nahrané. |