Milí hoši, přiznávám, že mám v sobě cca několik paňáků Ferneta, nicméně se chci vyjádřit – možná se mi budete někteří smát (asi ti mladší), ale prostě MI to nedá.
Když zemřel Vláďa Padrůněk, bylo mi osmadvacet, a až po několika letech jsem měl výčitky, protože pár měsíců před jeho smrtí jsem ho zahlédl z tramvaje, jak stojí, zřejmě opilý u Valdeku (takový bufet, pajzl u Míráku, kam chodil na pivo), a já MĚL vystoupit a promluvit s ním. Tenkrát mi to, vzhledem k mému věku nedocházelo. Začalo to až před pár lety, nejprve v roce 2012, když se zabil Aleš Zimolka, stejně starý – mladý !!! - kluk, jako já. Pak, v podstatě ve stejnou dobu, co jsem dopsal kroniku Dux, se oběsil Martin Koubek, a během jediného roku zemřel taky Radek Čermák a Odon Schiesl, zpěvák a varhaník. Loni mi zemřel tatínek. Pak zemřel Chris Squire, což mě sebralo tak, jakoby mi odešel kamarád. No a potom Ota Petřina, Keith Emerson, a teď Radim Hladík a Greg Lake … a jak píše Luděk, následující roky nebudou lepší, lidi zkrátka umírají, a umírat budou.
Ani nevím, co vlastně chci sdělit, nejspíš jen blábolím. Loni jsem poslouchal dlouho dokola Yes, teď poslouchám skoro denně Blue Effect, a v příštích dnech si pustím King Crimson a ELP, a uvědomuju si, jak je život strašně krátkej, a rychlej, a smutnej, taky jsem si vzpomněl na Diesbiese, tak promiňte, a dobrou noc. A neserte MI, hehe. |
Registrace nového uživatele 
