collaniNo realita je a byla, ze zivot i emigrace nebyla nikdy lehka i jednoducha. Na druhe strane je faktem to,ze ja jsem byl schopen sam ve svych tehdy dvaceti letech po vpadu rusaku do CSSR si zbalit mensi kufr i aktovku a vyjet vlakem v dubnu 1969 na 4dny do Vidne a tam zajit na policajty nahlasit,ze jsem emigrant.
Nemecky jsem neumel ani slovo a anglicky rovnez. Policejni autobus mne a nekolik dalsich podobnych lidi odvezl na emigracni lager Traiskirchen,asi pul hodinky za Vidni,smerem na Baden. Tam jsem pak cekal dva a pul mesice na odlet sem primo do U.S.
Sem jsem pak doletel 18.7.1969 do New Yorku se $40 v kapse a jak jsem psal bez zadne znalosti zdejsiho jazyka ci pribuznych nebo kamaradu,uplne sam!
Byl jsem vsak uz tehdy schopen se o sebe postarat, najit si praci usetrit si penize. No a po 4letech si tu jiz koupit i svuj barak za $16000 i kdyz na splatky na tehdy jen 10let,tak jsem musel mit na to $1500 na prvni tu splatku. A ten barak jsem si tu pak splatil za pouhych 7let a ne za tech deset.
Nikdy jsem te sve emigrace nelitoval a dodnes jsem zde se svym zajimavym zivotem velmi spokojen i kdyz je muj zivot asi vice slozitejsi,nez by treba byl kdybych ja zustal doma v Cesku,kde jsem znal pomery i jazyk a hlavne jsem mel stredoskolske vzdelani a podporu cele sirsi rodiny.
Tady jsem musel nekdy resit veci jen s pomoci uplne cizich ale hodnych lidi. Poznal jsem jich tu nekolik,kde jsem ja pomahal jim a oni zase mi. Rovnez jsem tu i poznal dost slavnych i verejnosti znamych lidi, hercu i politiku i jinych,ale vzdy jsem musel hlavne spolehat jen na sebe a svoji inteligenci, abych se tady byl schopen uzivit a nejen to,abych tady nasel zaroven i stesti a zabavu a netrpel tady depresi ci samotou,nebo steskem po domove.
A na to je treba opravdu silna natura i odvaznost riskovat a do jiste miry i bezohlednost k sama sobe. Dnes po 47mi letech nejen ze jsem tady uz davno doma,ale nedokazu si predstavit zivot nekde jinde a do Ceska litam jako do skanzenu jen na dovolenou;-)Al |
Registrace nového uživatele 
