Pink Floyd - The Division BellHlasovací zvonek je v podstatě posledním "normálním" albem Pink Floyd a hned na začátek musím říct, že to opět bude z mojí strany pozitivní žbleptání. Je to dokonce jediné album od Pink Floyd (pokud teda nepočítám "kompilaci" The Endless River), na jehož vydání jsem tenkrát i čekal - ostatní alba jsem samozřejmě vzhledem k mému věku a horší dostupnosti během předchozích dvou dekád poslouchal zpětně. Je to také album, kde je Richard Wright zase právoplatným členem a bohužel je to i poslední album, kterého se dožil. Nebudu sem solit okolnosti vzniku této desky, to určitě udělá Honza. Jenom co mi přišlo trochu hehe byl jejich systém desetibodového hodnocení jednotlivých kompozičních korpusů pro zařazení na album, kdy Wright udílel svým kouskům samé desítky a ostatním nuly. Ale asi ho chápu - od Dark Side v podstatě skladatelsky ničím nepřispěl a teď, když byl Waters pryč, byla šance na desku protlačit vlastní kompozice. Na desce má nakonec pár skladeb, na kterých se skladatelsky podílel a jednu věc, kterou složil výhradně on. A co Mason? Tomu to tady opět ani necinklo. Škoda, že jsem se taky takhle k něčemu nepřisral a neměl chechtáky prakticky bez práce, hehe.
Cluster One je skvělý instrumentální úvod, jenž navodí atmošku, která se v podstatě táhne celým albem. Ostatně, tohle album je až pozoruhodně homogenní a to beru jako plus. Trochu srandovní je ale ten šum na úplném začátku, kdy si prý spousta lidí při prvním poslechu myslela, že mají vadnou kopii, hehe. Krásný moment je, když to z relativně bezcílného vybrnkávání dostane formu - Richard tu opět odvedl skvělou práci a ty textury jsou nádherné. O Gilmourovi a jeho krásné zpěvné kytaře se asi nemá cenu ani zmiňovat. What Do You Want From Me je první bombou alba v takovém pěkně ležérním bluesovém tempu, famózní kytarou a Wrightem hrajícím na Rhodes. Ravil už předem několikrát deklaroval, že to má stupidní text, ale to je mi úplný šumák. Jakmile totiž zapnu svoje hudební receptory, text nevnímám, pokud se na to vysloveně nezaměřím. Co se mi na týhle věci líbí hodně, to je druhá půlka skladby. Je to harmonicky moc pěkný. Poles Apart je taky pěkná píseň, i když bomba to pro mě asi není. Tady bych chtěl vypíchnout hlavně tu kraťoučkou instrumentální pasáž s překrásnými Hammondy a slajdovanou kytarou, to je lahůdka. Ta cirkusácká část tam ale být nemusela. Marooned je ovšem skvělá instrumentálka, kterou se táhne parádní Gilmourovo sólo na fantastickém klávesovém podkladu. Zajímalo by mě, proč tu účinkuje taky Jon Carin. Jestli jako Wright nebyl schopnej napsat a zahrát klávesy sám nebo co. Žádná velká věda to ale není, tak si to trochu neumím vysvětlit. A Great Day For Freedom je pomalejší skladba v melancholickém duchu, kde mě asi nejvíc zaujal Gilmourův popis, o čem to je: "There was a wonderful moment of optimism when the Wall came down – the release of Eastern Europe from the non-democratic side of the socialist system. But what they have now doesn't seem to be much better. Again, I'm fairly pessimistic about it all. I sort of wish and live in hope, but I tend to think that history moves at a much slower pace than we think it does. I feel that real change takes a long, long time." No, tu poslední větu podepisuju a vývoj mu dal za pravdu. Wrightova Wearing The Inside Out má naprosto fantastickou atmosféru, která mi trochu připomíná Us And Them z Dark Side. Mám tu tedy trochu výhrady k Wrightovu poněkud unylému zpěvu, ale na druhou stranu je fajn ho zase v Pink Floyd slyšet. Vynikající je tu i saxofon Dicka Parryho a ženské backgroundy.
Take It Back otevírá druhou polovinu alba a je to bomba z bomb. Nevím proč, ale vždycky mi to trochu připomene U2. To kytarové intro jak od Edge a Gilmourův rozmáchlý zpěv ve slokách můj dojem pouze potvrzuje. V polovině zklidňovačka a krásné, vrstvené kytarové vyhrávky, ze kterých mě mrazí. Tohle je jedna velká paráda, drazí přátelé. A Wright tady používá i svojí oblíbenou Farfisu! Coming Back To Life je ovšem trochu moc roztahaná věc, které trvá asi dvě a půl minuty, než se rozjede. Na můj vkus je to trochu moc hymnický (c) Honza a osobně to považuju za nejslabší kousek na desce. I to sólo v závěru není žádná velká hitparáda. To Keep Talking je jiná káva a je to další bomba na desce. Skvělý úvod s upraveným hlasem Stephena Hawkinga a s bombastickým elektronickým podkladem. V programmingu jsou uvedeni jako autoři Gary Wallis a Jon Carin a vymysleli to kluci fakt moc hezky. Sloky s Gilmourovým přednesem a ženskými backgroundy vysloveně žeru, to je dokonalost. A v půlce přijde zase instrumentální pasáž jak z učebnice - skvělé kytarové a potom i syntezátorové sólo. Teď jsem si uvědomil, že tu zase nejsou refrény (c) Ravil, ale opět mi to vůbec nevadí. Na konci se dokonce zjeví duch Animals. To když Gilmour hraje přes talk box. Parádní déjà vu. Na Lost For Words bohužel ale spadne řetěz a překlopí se to do ucajdané balady s příchutí kántry. Tak beru zpět, co jsem napsal o Coming Back To Life - tohle je nejslabší kousek na desce. A nezachrání to ani to pěkné sólo na akustickou kytaru na konci. No, a podobně jako na předchozím albu, i v závěru přichází bomba z bomb. High Hopes je fantastická věc, kterou otevírá kostelní zvon (vždycky jsem si myslel, že to je ten "division bell", ale kupodivu není) a tady musí být spokojený i Ravil, protože to je skladba s klasickou strukturou sloka-sloka-refrén-sloka-bridge-refrén, hehe. Sloky jsou tajemné s nádherným Gilmourovým sametovým hlasem a refrény bombově rozvinuté do šířky. Co tady vysloveně ohromí, to jsou naprosto nadupadné aranže. Piánko (Zase Carin. Proč ne Wright?), synťáky, akustická kytara, vokální backgroundy a orchestrace od hvězdného Kamena. Na závěr alba takováhle pecka, to se musí umět.
Takže jak to uzavřít? U minulé desky jsem se nechal trochu unést a hodnotil plnou palbou, i když si jí objektivně (hehe) nezasloužila. Ani The Division Bell si jí podle mě nezaslouží, i když je to výborné, až skvělé album. Kvalitativně je to pro mě zhruba na stejné úrovni jako A Momentary Lapse Of Reason, jenom je to takové trochu hřejivější a uhlazenější. Tentokrát to 4,5/5 ale zaokrouhlím na 4/5. |
Registrace nového uživatele 
