Mispaced ChildhoodCo bych k vám dodal, pánové. Je to opravdu bomba. Určitě jedno z nejlepších alb 80. let. Rozhodně nejlepší album Fishovy éry (H neznám moc).
Sešlo se tady všechno. Myslím, že klíč je skutečně systematický přístup ke kompozici toho alba. Jeden příklad je hned prvních 5 skladeb alba, což je mimochodem jeden z nejsilnějších začátků hudebních alb ever. Pseudosilk Kimono je předehra - zní tak kompozičně a je udržená v malém rozsahu. Ještě nedávno by to Marillion nezvládli. Nastoluje sound alba. Keiylegh v podstatě těmi kily tak zpěvem přímo navazuje, jakoby to ani nebyla jiná skladba. Lavander navazuje jednak tím klavírem, ale taky jeho první verš (I was walking in park) je textově i melodií podobný poslednímu veřši Keileygh (I was wrong). Bitter Suite je zas s Lavander spojena mj. tím kytarovým krásným motivem, který je v Lavander 1:55 a v Bitter Suite v 3:40.
Takovýhle motivů se tam dá najít spousta. Tvoří to unikátní feel toho alba, kdy to jakoby není ani dlouhý epic, ani jednotlivé nesouvisející skladby. Říkám si, kde to má obdoby. Nepřijde mi, že by v The Wall či v Tommym kromě opakování té titulní skladby byla taková provazba a koherence zvuková.
Masivní zlepšení ale přichází z Fishem - zaprvé tam už nechodí tak vysoko, jeho vokály jsou složen a ne vymyšlený na koleni, a má to občas smysluplné a méně pozerské texty. Ono se to nezdá, ale komerční super úspěch Kayleigh není jen o hudbě. Je to taky o tom milostném textu, kterej kombinuje jednoduchost a docela hezký metafory mizení a nostalgie.
Hudebně mi přijde, že Trewavas vyrostl už na druhém albu dost. Kelly tady vyrostl hrozně soundem, který drží koherenci toho alba. A Rothery jakoby kompozičně - ten tam fakt nehraje snad zbytečný tón.
Někdo říká, že druhá polovina toho alba je slabší. Mne jako slabší song připadá jen Waterhole. To je dejme tomu vtípek na úrovni prvních dvou alb. Ale tady má 2 minuty. V minulosti by to natáhli kvůli nedostaku dalšího materiálu na 6.
Lord of Backstage a White Feather (opouštím chronologii) jsou pecky. Trochu ve stylu některých solovek Fishe. Neskládal je více on? White Feather zní trochu jako U2, ale spíše až věci po 1985, ne? Blind Curve by si zasloužila prokrátit. Childhood´s End je zase naprostá bomba.
5/5 bez debat |
Registrace nového uživatele 
