The WHO - Who's Next (1971) DR11 Japan 1986 CD P58P 25009
Po úspěchu Tommy byli nejspíš všichni docela v očekávání, s čím the WHO přijdou. Neexistovaly jaksi sociální sítě, o to více se člověk musel spoléhat na hudební periodika, zprávy z rockově zaměřených rádií a šeptandu od insiderů. Asi z toho vznikalo dost fám, každý si přisolil něco svého, a tak napětí u fanoušků bylo veliké. Muzikanti skutečně připravovali velkolepý a ambiciózní projekt, rockovou megaoperu Lifehouse. Lví podíl měl opět Townshend, připravil rozsáhlý hudební námět. Jenže, jak už to bývá, během jeho realizace se vyskytovali různí problémové. Zde je dobré se zastavit u jména Kip Lambert.
Kdo že byl ten týpek Lambertovic? Celkem dobrodruh s bohatou životní dráhou, který se po mnoha peripetiích mimo jiné jako důstojník v armádě, nebo asistent režie u filmu, přichomýtnul ke koncertům skupiny The HIGH NUMBERS. Ano, správně, těch The HIGH NUMBERS, z nichž napodruhé definitivně vznikli The WHO. Lambert chtěl původně natáčet jejich destruktivní show, posléze však usoudil, že dělat managera téhle bandě raplů bude lepší šolich. Townshend přiznal, že nápad na hudební útvar Tommy mu vnuknul právě Lambert. Koncepční spojení rockové muziky s životním příběhem neobyčejné osobnosti bylo inspirováno částečně Lambertovým dětstvím. V období natáčení Who's Next Lambert jednak bránil vzniku tohoto díla v původní podobě, jednak také v té době za zády kapely prodal filmová práva na Tommy. Obě tyto skutečnosti vedly k rozkolu mezi kapelou a managerem, který vyvrcholil při nahrávání alba Quadrophenia, kdy na drogách závislý Lambert byl nepoužitelný, navíc dlužil kapele spoustu peněz za autorská práva. Jejich vyplacení se museli domoci soudní cestou, předtím však s Lambertem roku 1974 definitivně ukončili spolupráci. Kit Lambert pokračoval ve svém bohémském až bonvivánském způsobu života, motal se kolem spousty kapel a umělců, až náhle zemřel ve věku 45 let v dubnu 1981. Live fast - die young. Dal by se o něm natočit film plný neuvěřitelných situací, v tomhle si mohl s Moonem podat ruce. Ej, muzika, to je věc!
Tož, Lifehouse šel k ledu a vyšlo album Who's Next. Na něm bylo osm skladeb ze zrušeného projektu, a jedna navíc, Entwistleova My Wife. Ještě než se začnu věnovat muzice, zmíním obal. Myslím, že dokonalejší vyjádření "f***u popkulturo!" nemohlo snad ani vzniknout. Z klackovitých grázlů se stali dospělí drsňáci. Tohle je nejmasivnější atak hrdé samozřejmosti v suverénních skladbách, jaký v tom roce byl vydán, a že toho roku 1971 vyšlo. Žádní prvoplánová tvrdost, je to anti hard rock s housličkami, trumpetami, klavírem, španělkou, spoustou synťáků (Hammondy z Tommy jsou ty tam), přitom projev je agresivnější než skoro každá tlupa, co to mastila jen na vyhulený kytary. Žádný art, je to anti art rock, přitom v každém songu je toho umění filigránsky namotaného, jako když rozpředeš padesát různobarevných klubek drátu a nemůžeš je zpátky smotat. V rafinovanosti hudebních konstrukcí předčí leckteré nyvé artrockery, neboť mají co? Mají spontánnost, a to je art jako prase. Žádný prvoplánový popík, kdepak, na to kašlou, a stejně album dává hned několik třaskavých hitů, z nichž jde dodnes hlava kolem. Ej, muzika, to je divukrásná věc.
Who's Next je hrdé a dospělé album s výsostně osobní a samozřejmou muzikou. Potkalo se v něm zase něco nepopsatelného. Kdo čekal, že Tommy bude nejvyšší a těžko překonatelný vrchol, toho The WHO přesvědčili, že se šoupli zase o pořádný míle dál a vejš. Jeden flákanec za druhým drtí slechy, až se skoro nedá vydechnout. Řezavé laufy trumpet, naprosto chlapácký zpěv, kde se v jednom tónu vaří med i vitriol. Přímo tryskající energie, která umí během pár taktů okouzlit skvělými melodiemi, ve kterých ale pořád tepe neklid. Neklid? Jo, to je to správné slovo. Živočišná a freneticky nadupaná muzika. Album od alba stoupají The WHO na neočekávané hvězdné výšiny, a u toho paří a řádí, jakoby dělat geniální muziku šlo jen tak mimochodem. Ej, muzika, to je nepochopitelná věc....
Nebudu se zmiňovat o jednotlivých skladbách, to je prostě na nic. Každá je majstrštykem, a mohl bych o každé básnit a slintat, nedalo by se to číst. Co song, to zážitek, co minuta, to dobrodružná eskapáda. Mazec. Třeba Song Is Over, takové skoro až tklivé loučení, ale on je to teprve prostředek alba, hurá..! Nebo opravdový konec, monstrózní Won't Get Fooled Again s hemživým klávesovým motivem, co se prolíná celou skladbou, přičemž nikterak nenarušuje její hutnost, a připomíná mi tak hudební roli také závěrečné When The Levee Breaks. Zeppelínovská čtverka je rovnocenným partnerem Who's Next. Nebo ještě... Ej, muzika.
Jedno z nejlepších dvou alb The WHO. Společně s - Ej, to bude něco!
***** |