jirieTermiín "patologicky naposlouchané" bych nahradil. "Notoricky" je v mém případě výstižnější:)
Já jsem k těm remixům čím dál tím skeptičtější. Mám rád odlišnosti, ale pouze v různosti interpretace.
Je jasné, že vyznění do velké míry ovlivňuje aparát. Lothian tady vždycky zdůrazňoval, jak jsou např. Uriah Heep zvukově jako zahlušená koule. Ale tak to podle mě není. Přestože Uriáši nepředstavují žádné zvukařské mistrovství , tak kytary zvoní, nastroje jsou čitelné. Tohle přesně je otázka poslechového aparátu, který ti z průměrného zvuku tu kouli opravdu uválí..
Ale remixy podle mě mohou zásadně změnit vyznění skladby, desky.
Už na Yes - Relayer, které take dělal Wilson, jsem vnímal zvláštní “změkčení”, přestož původní nahrávka (jak trefně poznamenal Olias) řeže jak pila.
A na Jethro Tull - Too Old to Rock 'N' Roll: Too Young to Die! je ten zásah obrovský, slyšitelný na první poslech. Skladba - Crazed Institution začíná zvonivou akustickou kytarou. V remixu je od začátku kytara utlumena a podpořená hutnou basou. Vůbec akustická kytara má v novém remixu úplně jiný character.
Dokonce ve skladbě Bad-Eyed And Loveless je na začátku učesán Andersonův chraptivý hlas. V titulní skladbě je od začátku přidaný klavír. Úplně to mění vyznění desky.
Nicka Davis udělal na Gabrielovských deskách také poměrně velké zásahy, ale většinou byly ku „prospěchu“ věci. Nástroje jsou prezentní, má to větší prostor... I když třeba After The Ordeal (Selling) dostavá také dost jiné barvy.
Něco jiného je Remixnutý Roger Waters - Amused To Death. Dohlížel nad tím a věděl co a proč to dělá...jako autor. A i když se mi některé věci v původní verzi líbily víc, respektuji ho.
Remixy vnímám podobně jako přemalovávání obrazů. Obraz má své barvy tahy. I když zůstanou stejné stromy, stejné postavy, stejné sklenice, tak pokud pozměníš barvy, zdůrazníš nebo potlačíš tahy štětce, tak ten obraz už působí jiným dojmem a je to vlastně poněkud jiný obraz.
|
Registrace nového uživatele 
