Výborně. Takže začali jsme tématem zcela zásadním. A určujícím. Tedy S T R A C H E M a jeho úlohou v L I D S K Ý C H
D Ě J I N Á C H, potažmo jeho úlohou v dějinách každé jednotlivé lidské bytosti, neboli v osudu naší aktuální inkarnace. Hlavní pointou tohoto tématu je: vlastní postoj k onomu strachu, vlastní potenciál vzít/nevzít (a racionálně to okecat,omlouvat až do alelujá a tvrdit že je to nemožné...)osud do vlastních rukou, čili být kreativní, neboli tvořivou bytostí (což znamená využití potenciálu ala jsme stvoření k obrazu Božímu), nebo zůstat na původním zastaralém levlu ala reaktivní bytost, oběť okolností, stěžující si a v rámci omezených možností i mstící se za domnělá příkoří. Tedy Nikoli kreativní, ale reaktivní bytost. Všimněte si, jak to v napsaném textu vypadá nenápadně. Vlastně přesmyčka. Reakce versus Kreace. Jen prohodíme pár písmenek a vlastně to i při vyslovení vydává velmi podobný zvuk. A přitom se jedná o stavy, které jsou od sebe odděleny neuvěřitelným a nepředstavitelným kvantovým skokem....
To, co vám stojí v cestě být kreativní a namísto toho vás jako klíště se snaží upoutat na věky věkův v pozici reaktivní.... je Váš mozek, který pracuje v módu sebezáchovného instinktu a používá nástroje strachu. A vaše okolí, neboť jste se identifikovali se stádem (Hospodin je můj Pastýř...) vám na této kvantové úrovni toto pojetí potvrzuje,zakotvuje, zakořeňuje a rozvíjí do nepřeberně pestré palety variací... Jste tam, kde jste a až vás to přestane bavit, až z toho vyrostete...tak se posunete přirozeně dál....
A skončili jsme laškováním o tvrdosti i/y (já sám třeba nechápu, proč neřešíme tvrdé a měkké óóóó, či úúúúú) a tím jsme od tématu značně odbočili... Vraťme se tedy k původnímu tématu, původní myšlence. A Děkuji Desdichadovi, jak názorně a jedinečně předvedl, jak se dá před oním tématem utíkat, kličkovat, mlžit a odvádět pozornost jinam... Prostě názornost přimo v akci :-D |
Registrace nového uživatele 
