A tak víš jak A tak vím jak...co? To, co je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je.....že to víš TY. Vy to víte, vy jenom nevíte, že to víte.... se tě týká. A přechod z pozice:Vy to víte, vy jenom nevíte, že to víte.... do fáze AHA!!!! popřípadě KURŇA!!!!!, FÁÁÁÁÁKT JO???? je čistě na tvém zcela jedinečném životním příběhu. Je naprosto bezpředmětné, kolik mouder multilevlů po tobě steče, jako voda po igelitu v okamžiku, kdy načasovanost prostě není ta pravá ořechová. V ten správný okamžik ti to docvakne samo, nebo si tvá duše v rámci smyslu pro humor na to objedná osobu, od které bys to nejméně čekal. Třeba tchyni, kterou ještě ani neznáš.
Ti, co zařvali ve frontě jako první (třeba:"banány už nejsou!!!!!") umožnili těm ostatním strávit čas hodnotněji. To jako jít domů a přečíst si hodnotnou knížku, nebo postavit se do jiné fronty (na autogram Páji Horňáka....)
a teď trochu vážnějí. Akceptovat, přijmout strach a tím pádem zkorigovat jeho nadvládu nad sebou samým..... je něco zcela jiného, než-li NEBÁT SE.....
zkratkovitě a symbolicky je to spíše: "přestože se bojím, otevírám se svojí schopnosti milovat. Milovat sama sebe a podle svých schopností i ty druhé.... dávám tomuto procesu šanci, i když vím, že bude občas kurva bolet. Věřím, že to má smysl.....
|