Kristýna Freiová: Galilejec
Fortuna Libri 2017
Anotace z knihy: ...předkládá zcela jinou podobu známého a v našich končinách nepříliš oblíbeného příběhu Ježíše Krista. Její podání je neotřelé.
Nepříliš oblíbený příběh? Až tak?
Neotřelé podání? V čem přesně spočívá?
V příběhu, na který navěsila všechny teorie, které kdy jen zaslechla? A výsledkem je dort pejska a kočičky?
Ve stylu, který potřebuje dopilovat? Myšlenka byla úžasná a kdyby se držela jedné/dvou linií a měla nad sebou přísnou redaktorku, mohla to být úžasná knížka. Tohle je IMHO promarněná šance.
Absolutně nelogickým používáním interpunkce?
Popisy, které vypadají, že jsou dílem žáka základní školy?
Redaktorkou, která pustí do světa knížku bez korektury?
s. 11 Není mi jasné, proč Ješua budoucí tchyni tyká, zatímco tchánovi sice vyká, ale zakončí to větou „tvá dcera“.
s. 117 Dina Pilátovi vyká/tyká/vyká.
s. 62
„Tam tím směrem je moře,“ řekl Jan a ukázal na východ, „říká se mu moře Soli. Arabové ho nazývají Mrtvým.“ (...) Dina (...) Zkoušela, zda sůl z jezera ucítí i na takovou vzdálenost.
Nevzdělaná Dina poprvé slyší o Mrtvém moři a ví, že jde o jezero?
Zvláštním způsobem používá
- čárky
s. 23 přicházela měsíc, co měsíc
s. 33,34 Nikdy se nevnímal, jako někdo výjimečný
s. 91,92 ale nikdo, mu nebyl schopný porozumět
s. 99 Jen, co ji vojáci u brány vpustili
s. 108 Nejlepší ženy, byly vdané ženy
s. 108 Dle svých slov, by to
s. 125 Jak se vůbec mohla, tak pošetile ptát?
s. 135 napovídal, ale, co se mi doneslo
s. 136 není blázen, jako blázen
s. 143 nemá jim, co nabídnout
s. 149 tak silně, až zaúpěl
s. 169 zájmy mocnějších, než jsme my
+ u mnoha dalších vět je to přinejmenším sporné.
- otazníky
s. 78 „Je to poprvé, co se mnou takhle jednáš a já chci vědět proč?
s. 117 Obelhala ho a on chtěl nejprve zjistit proč? Ze strachu?
s. 191 „V první řadě ti chci poděkovat?“
- nové řádky
s. 63 „Můj otec se v Mrtvém moři jednou málem utopil. Je lepší se mu vyhnout,“ pokračoval Jan. „Možná bychom se tam mohli podívat. Chtěla bych ono místo vidět na vlastní oči.“
Navíc dost pochybuju, že se dá v Mrtvém moři za běžných okolností utopit.
s. 86 „Věřím, že dokáže víc. Petře,“ nesouhlasil Ješua, „měl by ses odnaučit soudit tak přísně.“
Nebylo by logičtější: „Věřím, že dokáže víc,“ nesouhlasil Ješua. „Petře, měl by ses odnaučit soudit tak přísně.“ ?
s. 51 „Nenazývejte mě Mesiášem nebo králem. Nejsem ani jedním.“
Ano, každý druhý ho oslovuje jako Mesiáše. Dobře.
Ale zhruba po sté straně ho Mesiášem začíná nazývat sama autorka. To je minimálně matoucí. Nepůsobí to na mě jako umělecký záměr, spíš jako neudržení myšlenky.
Navíc na s. 155 v Getsemanské zahradě sám o sobě říká: „Jsem židovský král.“ Až tak?
s. 195 „Budeš tedy následován, jak sis přál.“
„Ne, tak jak jsem si přál,“ odvětil smutně Ješua.
s. 203 „Je správné, abych tě následoval,“ nemohl si odpustit Jidáš, „ničím jsem se nevyznamenal, tak jako ty.“
Aplikována sama na sebe...
s. 39 Posadila se na zem a natahoval svou ruku do prázdna.
s. 55 cítím takovou beznaděj i potom všem
s. 58 odpust, pane
s. 76 Kaifášova hájenství ?
s. 84 toužíte.“ řekl
s. 91 oblíbila. “
s. 95 Vzhlíželi k němu a čekaly
s. 100 Jen stoly napočítala tři, ačkoliv si nebyla jistá, k čemu prokurátorovy jsou.
s. 102 království?“¨
s. 107 mu důvěrně pošeptal. „Příliš hubená.“
s. 127 To mu říkám umění
s. 142 pohřbíváš,“
Ješua se postavil
s. 149 Obě ženy pozorovaly (...) Sami se ho bály oslovit
s. 157 důvody, které ji sem přivedli
s. 188 dítě, Natahovalo
s. 201 změní“
s. 203 odpust
uvozovky - s. 84, 132, 160
ji/jí - s. 24, 29, 183
|
Registrace nového uživatele 
