Vlasta Svobodová: Krása není všechno
Petra 2005
To bylo hrozný.
*spoiler*
Hrdinku Bětku nikdo nemá rád, doma je z ní lepší služka, neustále skuhrá, že ji chudinku-malou-tlustou-nemá-nikdo-rád, ale naštěstí dobře plave, takže všechno dobře skončí. 125 ukňučených stran o ničem. Už jsem jenom čekala, že bude ráno vyhánět kravku na pastvu, jíst jenom v ohni pečené brambory a po večerech přebírat hrách a čočku.
Maminka paní Vomáčková se už nestará o telátka, protože si stejně jako tatínek vzala neplacenou dovolenou, aby mohli stavět nový dům.
s. 6 Zahrádka je chlouba paní Vomáčkové stejně jako slepice, které běhají po dvorku. V okně se červenají pelargonie a fuchsie, chodník je vždy čistě umetený.
To bych se hádala, protože paní Vomáčková je naprosto neschopná. O zvířata se stará dcera, večeře vaří patnáctiletý syn a jedenáctiletý se stydí, protože si dosud neumí ukrojit chleba.
O výchově se mluvit nedá - večer přijde, seřve děti, že si neváží oblečení, zkontroluje, jestli je postaráno o havěť (většinou není, takže zase ječí), sní večeři uvařenou synem a chudina nebohá pak ještě pere a žehlí.
Ale abych jí nekřivdila, na s. 56 se obávala, aby její dcera „nenalítla deviantovi“. To usoudila z nových plavek, které dceři koupila učitelka, aby mohla vyzkoušet, jestli Bětka umí rychle plavat a mohla by tak zachránit čest školy.
Na s. 79 varuje jedenáctiletý bratr hrdinku, aby se při opalování nespálila a informuje ji, že se stává jejím bodyguardem, protože
„Jako bys nevěděla, že existují individua, zkrátka chlápci, rozumíš? Ukradnou holku a odvezou ji třeba do Itálie. Nebo někam do Afriky. Ty jsi zrovna ten typ, kerý hledají.“
„Co to meleš,“ urazila se Bětka. „Jak jsi na to přišel?“
„Říkali to kluci.“
„Co říkali?“ (...)
„No že jsi ten typ. Blond vlasy, modré oči a že je na co sáhnout. Že se na tebe někdy přijdou podívat.“
„Sprosťáci,“ Bětka měla na jazyku ostré slovo, ale včas se zarazila. Adam si na ostrá slova nepotrpěl. Byl takový, jak se říká, ušlechtilý. A moudrý. A zvídavý. O všechno se zajímal, všechno chtěl vědět.
„Fakt. Sprosťáci. Taky jsem jim to řekl. Ale tebe jsem přišel varovat. Nechoď pořád sama.“ 
s. 42
Bětku píchlo u srdce a málem jí vběhly slzy do očí. Kdy ji naposledy maminka pohladila? To vím naprosto přesně, včera na s. 25.
s. 45
Běta zjistila, že je na tom poměrně dobře, že vysvědčení jí bude kazit matematika, z které hrozila čtyřka a pak ještě zeměpis, pro který neměla smysl. Z tělocviku bohužel bude trojka, a to ještě s odřenýma ušima, a dostane tu trojku snad jen proto, že umí plavat. A trojek bylo víc než dvojek a jedna jediná jednička byla z češtiny.
„Poměrně dobře“ je zjevně relativní pojem.
s. 105
Tonda v tom okamžiku věděl, že nechce nic víc než podívat se na ty dvě sametové oči, na dva dolíčky a pěkné bílé zuby. Bylo mu trapně cokoliv Bětce vysvětlovat. On, kterému doposud byly všechny holky lhostejné, byl úplně ztracený. Jak to tak najednou přišlo? No co, dosud se spokojil s Karlem.
Jeho vyvolená odmítla jet s ním na kole, protože měla zlomenou nohu, takže domů raději dopajdala. A to neměla mnoho času, protože za půl hodiny měl jet autobus.
Temné vášně jím zmítaly a on vymyslel geniální plán. Loudil na sestře, aby pozvala kamarádku na oběd.
„Já bych třeba něco uvařil. Třešňové knedlíky, už se jich mezi listím červená dost.“ No jistě, knedlíkovník obecný.
s. 108
Když se viděla v kabince s čepicí na hlavě, s brýlemi a koupacími botami, byla k zbláznění šťastná. (...) I Hanka se radovala a byla tou přeměnou ještě nedávno nanicovaté holky v pěkné mladé děvče moc překvapená.
Jestli její vzhled vylepšila koupací čepice a plavecké brýle...
Některé věty jsou prapodivné.
s. 82 Upsal se atletice, běhal skvěle čtyřstovku i skok do dálky.
s. 123 Děda byl už jako malé dítě, moc rád sladké.
uvozovky - s. 39
|
Registrace nového uživatele 
