J. Lynn: Navždy s tebou
Baronet 2016
 
Na Nickův příběh jsem se těšila od začátku série, ale tohle je pravdu velké zklamání.
Stef je otravná hrdinka. Řečeno jejími vlastními slovy: (s. 64)...že mám ráda sex, ještě neznamená, že jsem zoufalá nebo děvka nebo hloupá.“ To musel uznat i hrdina. Ale vzhledem k tomu, že spolu mluvili asi deset minut a pak hupsli do pelechu... Nicméně pořád jsem naivně čekala trochu víc. Pak on si myslel, že ona ho pronásleduje, když se po 14 dnech objevila v hospodě, kde pracoval, ona ho odpálkovala a to ho tak zaujalo, že porušil svoje pravidlo „s každou ženou jenom jednou a dost“. A když ji navíc přivedl do jiného stavu, tak to byl další odrazový můstek k rádoby úžasnému příběhu. Ale abychom jí nekřivdili, chtěla tu skvělou trvalou pravou lásku, kterou prožili její rodiče, ale rozhodně ji nevyhledávala za každou cenu. Prostě spala se vším, co šlo kolem, a čekala, jestli to nebude Láska.
Navíc nechápu její potřebu každému na potkání sdělovat, že má ráda sex, spí v podstatě s každým, ale není děvka. Kolikrát je nutné to zopakovat?
Po 120 stránkách lekce z tolerance (Nesuď-mě-že-jsem-spala-s-tvým-klukem-než-tě-poznal), jsem dospěla k názoru, že jediný, kdo to furt dokonalá omílá a řeší, je hrdinka samotná. Aby nám na s. 222 sdělila sladké tajemství: „Já... nelíbala jsem se s klukem už od střední školy,“ přiznala jsem se. Připadala jsem si malinko hloupě, že jsem to vyhrkla. „Vím, že to ní jako z Pretty Woman, ale prostě to není...“ To jako vážně?
Na s. 278 si hrdinka konečně uvědomila, že hrdinu miluje. Protože jí řekl, že počítá s tím, že se ze svého malého bytu nastěhuje i s miminem k němu do velkého domu, který již brzy zdědí, bo dědeček je už jednou rukou v hrobě. Vnucuje se otázka, jestli by došlo i na lásku, kdyby hrdina bydlel v karavanu u potoka. *
Kromě temné minulosti (která zas tak temná nebyla) a nadstandardních postelových dovedností, měl hrdina břicho do V. Před několika málo lety nám stačilo, aby měl hrdina šest buchet na břiše. Pak přišlo buchet osm. Teď musí mít ještě V. Což IMHO není zase tak estetické, ale u moderního hrdiny se to teď očekává. To by se Evžen Oněgin podivil, kdyby po něm hrdinka chtěla, aby ukázal véčko.
Pak už opravdu nebylo o čem psát, tak hrdinka aspoň potratila . Kýčaté a laciné.
Tohle je další knížka, kde milujete postavy z minulých dílů a těšíte se na postavy z budoucích dílů, a když dostanete jejich příběh, je to většinou zklamání.
img src="http://www.jaknaweb.com/webova-grafika-gify-animace-obrazky/grafika/knihy/book03.gif" |
Registrace nového uživatele 
