Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.
Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK
Spřátelené kluby:     Antikvariát     Scifi + fantasy literatura    Spisovatelé      Humoristické knihy
Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>

Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
elgyn elgyn 2.3.2015 08:02  14315
Hornblowerad Červenák - fantasy nebo historická? Nikdy u něho nevím.
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 27.2.2015 19:56  14314
Karin Fossum: Indická nevěsta

detektivka, ale ten konec:o(
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 27.2.2015 19:50  14313
Juraj Červenák: Strážcové Varadínu

Kornelius Báthory, 2. polovina 17. stol. samé bojování a trocha kouzel
2. díl si určitě přečtu
annie Annie A je to tady! Trudomyslnost! 27.2.2015 11:21  14312
UbiMěla jsem z té knihy podobný pocit, nepřišla mi ani vtipná. A nakonec jsem ji ani nedočetla.
elgyn elgyn 27.2.2015 07:31  14311
Anna Reid: Leningrad: tragédie obleženého města, 1941-1944
Jota 2011

V anotaci se praví: „Široce čerpá z rozhovorů s pamětníky a deníkových zápisků účastníků bojů a obléhání z obou stran, oficiálních memorand, hlášení a jiných zdrojů. Vychází také z nově otevřených sovětských archivů, které jí umožňují odhalit závoj nad skutečností, jímž realitu města zakrývala po dlouhou dobu sovětská propaganda.“
Nerada to přiznávám, ale čekala jsem víc příběhů. Chvílemi mi přišla neskutečně nudná. Ale po s. 180 se výrazně zlepšila.

Tohle jsem nepobrala:
s. 188
Další doktor ... napřed poradil, za daných okolností poněkud surově, aby matku krmili kuřecí polévkou a mlékem, pak odešel z ložnice, aby napsal předpis na sedativa. Poté, co odešel, si Olga všimla, že sladkosti, které byly v misce na kuchyňském stole, zmizely.
Obležený Leningrad, přídělový systém, který nefunguje, jak má a oni mají na stole v misce sladkosti? Když na s. 187 si stěžuje, že matka rychle slábla (...) Navíc trvala na tom, že se o svoje jídlo bude dělit s rodinným psem... ?

Mám pocit, že korektura nedočetla do konce:
...a selháni srdce (...) převzala od „dystrofie“ úlohu hlavního zabijáka.
s. 352 Pár milicionářů jí zvednul v podpaží... (?)
...její nelidské hnědá ruka...
s. 353 „Práce!“ Samá práce!“
s. 356 ...tématy jako Petr Veliký, apod. (?)
s. 359 Poslední veřejný koncert předvedl (Čajkovskij) 14. prosince...
[matoucí formulace ]
s. 356 OG zachránila škola, ve které však vystupovala v roli učitelky, ne v roli než v roli žákyně.
s. 368 „Spousta energie, času a škrobu“, byla investována do příprav oslav Nového roku 1943. (?)
s. 381 ...řekl (...) svým vyslýchajícím,“měli by nás poslat bránit Ukrajinu.“
s. 394 ...dvě přeživší sestry okamžitě vyrazily do Jaroslavli a vzali si Irinu k sobě domů, aby ji pak následně vychovaly.
s. 412 ...drsné a skryté stánky své zkušenosti.

(Měla jsem ještě jeden papírek s poznámkami, ale ten jsem ztratila v překladu).
ubi Ubi 3_33_33 - 2640 26.2.2015 21:59  14310
Jonas Jonasson – Analfabetka, která uměla počítat (audiokniha)
Postrádám nějaký hlubší smysl, myšlenku, sdělení. Dost z toho smrdí snaha o vtipnost každé věty, až je to skoro trapné. Příběh překombinovaný, vycucaný z prstu. Pro mě je to autorův čistý kalkul. Jediné, proč se to dalo vydržet, že to vypráví Bender.
elgyn elgyn 25.2.2015 14:45  14309
Igor Vasiljevič Saveljev a kol.: Vražda velkého vůdce : historická detektivka : kdo není slepý, vidí
Naše vojsko 2010

Už dlouho jsem se tak nepodivila.
V úvodu se píše: Svaz rusky píšících autorů v ČR nesdílí názory autorů této knihy a rovněž nesouhlasí s jednotlivými částmi jejich literárního stylu. A to ne proto, že by autoři přišli s nějakou kontroverzní teorií, ale zjevně proto, že jde o demagogickou propagandu. Originál vyšel v roce 2006, stylem je mezi lety 1930 a 1955. Kniha je určena mladému čtenáři a vydavatel už v úvodu připravuje čtenáře na to, že autoři nekriticky Stalina milovali. Což by mi tak nevadilo, jako styl - Ty, rádobysoudruhu XY, ty jsi kurva bo si dovolíš říct o velkém vůdci tohle a tohle. Styď se.
Čekala jsem víc než rudý Stalinův Mein Kampf.

Záměrem autorů bylo: Naším úkolem není ospravedlňovat J. V. Stalina, to mu není zapotřebí. Naším úkolem je ukázat skutečného Stalina, sejmout některé roušky tajemství jeho života pod hromadou lží a zločinů hanobitelů jeho jména.
Mezi autory je mnoho odborníků, „kteří po určitou dobu neodhalili svá jména“. Hm.
Kdo by to byl řekl, že Stalin se „s pochopením a výjimečnou pozorností“ zajímal i o všechny další potřeby Ruské pravoslavné církve. Nedivila bych se, kdyby autor trval na tom, aby byl svatořečený. A v žádném případě nebyl antisemita.
Odvažuju se tvrdit, že za života většiny diktátorů se v oficiálním tisku objevovaly chvalozpěvy (ať upřímné nebo ne).

Navíc jsem nepobrala myšlenkové veletoče (zabalené do komunistické rétoriky), kdy je X na jedné straně kurva a na druhé čestný spolupracovník velkého Stalina a hanba jeho synovi, který napsal takovou pomlouvačnou knihu a který nic nepochopil.

Autorům vrozená slušnost brání používat slovo „kurva“ a používají místo toho měkký znak z azbuky - a těch měkkých znaků je tam pomalu víc než spojek.

Za události roku 1917 nemohl Mikuláš II. svojí politikou nebo kolo dějin, ale „slabost a nedostatečná zbožnost Ruské pravoslavné církve“.

Začíná rozhovory, popř. oslavnými esejemi na téma Stalin - většinou od církevních autorů.
s. 25, 26
Otázka: Byli však skutečně vinni z těch zločinů, z nichž byli obviněni? Nebyli rovněž nevinní mezi postiženými?
Odpověď: Je nepochybné, že mezi zastřelenými duchovními, mezi těmi, kteří seděli v táborech, bylo mnoho nevinně odsouzených. Avšak všeobecně nevina těchto lidí se musí částečně hodnotit podmíněně. Protože nikdo neodvolal formulace Starého zákona, v nichž se praví, že až do třetího a čtvrtého pokolení musí potomci pykat za špatné činy svých předků.
Ti, kteří byli nevinní, byli přijati v království nebeském. (...) Jestliže někdo z nevinně zastřelených, z duchovních, metropolitů, arcibiskupů a mnohých další, jestli někdo z nich dostal mučednický věnec, to je ten kvas, z něhož může vzejít těsto našeho rozvoje. A to je Stalinova zásluha. (...)
To, co se dnes zdá nevinností, může být hodnoceno jako hrozné provinění před lidem, před Bohem a před Stalinem také.
No vida.
Navíc lidé naslouchají šumění větru, aby zjistili, jestli se náhodou Stalin nevrací a počítají dny do jeho příchodu. Podobnost s Ježíšem je čistě náhodná.

Důležité je uvědomit si, že zatímco Stalin dělal čistky coby dobré skutky (pokud je tedy vůbec dělal), Chruščov a spol., kteří dělali totéž, byli jenom zločinci.

s. 55
Čtenáři, pamatuješ 20. století? Jestliže nepamatuješ, pak určitě víš, co se stalo na tomto světě v minulém století. Co si dějiny lidstva odnesly z tohoto století? Jaké události, ideologie a nakonec jaká jména zůstala v paměti každého občana?
Hm, mě jako první napadl Hitler. No nic.

Nechápu, proč se překladatel doc. ed doc. PhDr. et RNDr. Otto ZWETTLER, CSc. ve svých poznámkách opakuje (např. Ježov s. 41, 75) nebo proč poznámku nepřidá při prvním zmínce o dotyčném. A v bibliografii, doplněné speciálně pro české vydání, cituje 2x sám sebe. Zatímco knihy zmíněné v textu bibliografie opomíjí. Nicméně mi svými poznámkami ušetřil čas, protože některé lidi bych si musela vyhledat.

s. 91
Je všeobecně známo, že za války bylo vyhlazeno více než milion Židů. (já žila v domnění, že 6 milionů. Ale je fakt, že 6 je větší než 1)

V lékařské konspiraci jsem se ztratila. A to nejen v lékařských termínech.
s. 129
Jestliže srovnáme oba citáty, dospějeme k závěru, že od Malenkovova telefonátu v 11 hodin večer 1. března Chruščov určitě věděl, kdo je u Stalina, jenž v sobotu 28. února, byl v dobré náladě a zdál se být zdráv, nastal konec „již ráno.“ To znamená, že nikoli v 11 hodin večer 1. března, ale již dříve věděl Chruščov o úmrtí J. v. Stalina. Odkud?
A Stalin nám umřel 5. března ve 21.50 hodin. ???

Syn Beriji použil (pro autory nepochopitelně) ve své knize nesmysly, které o Stalinovi řekl Ch. de Gaulle - s. 153, 154 Za patnáct hodin rozhovorů statný, moudrý muž by mohl pro sebe získat o Stalinovi něco serióznějšího. On však podle našeho názoru není vůbec psycholog, tento generál de Gaulle. Čím se vyznamenal? Zúčastnil se první světové války? Nu a co? Nejen on sám se zúčastnil. (...) Můžeme pokračovat dále, avšak nic zvláštního o životopise de Gaulla nenajdeme. Jako u generála nic kromě nevymáchané huby nevidíme. Nebýt vítězství Sovětského svazu a Spojenců ve druhé světové válce, nedosáhl by generál ani té nepřesvědčivé kariéry ve srovnání se Stalinem na sklonku svého života. Chápeme, že pro de Gaulla je ponižující, že zcela nevojácký Stalin se stal jedním z největších vojevůdců všech dob a národů. (...) de Gaulle se svou nevymáchanou hubou jim nesahá ani po kotníky!
Což autorům nebrání, aby „Místo závěru“ na s. 294 jako prvního citovali právě de Gaulla.
Ale světlou památku Beriji budou bránit proti všem.

Ztrácela jsem se v tom, kdy autoři ještě citují z knih a kdy přecházejí ke svým myšlenkám, aby se plynule zase vrátili zpět.

Došlo i na Beriju a jeho vztahy k ženám.
Rozhodně je pomluvou, že by je znásilňoval a unášel, samy mu lezly do postele. Navíc opakovaně. A když je někdo dobrý v tom, co dělá, je to více méně jeho povinností.
Také měl techle mechtle s manželkou pomocníka vojenského atašé amerického velvyslanectví, spolupracovníka CIA. Ale neměl ani podezření čí manželkou je. Že by?
Taky je důležité, že to dělal jen s ženami, protože za homosexualitu by ho odsoudili.
Toto mě fakt pobavilo:
s. 185
„Když byl Berija na služební cestě na Kavkaze, měl chaotické pohlavní kontakty s prostitutkami, jejich výsledkem byla nákaza syfilidem.“
Jestli je informace důvěryhodná, pak to hodnotíme jako nehodu. Spěchal, byl příliš zavalen prací, příliš zatížený, napomáhal růstu obyvatelstva SSSR v souvislosti s ohromnými lidskými ztrátami v době hrdinské války sovětského lidu proti fašistickým okupantům.


Navíc Stalin a Berija jsou „naši nadaní vědci a skvělí rozvědčíci“. No vida.
A zatímco Berija byl úžasný a významně se podílel na výzkumu atomové bomby...
s. 178 „Pod bezprostředním vedením Beriji byla v Sovětském svazu vytvořena atomová bomba, připravují se zkoušky s vodíkovou bombou...“ Což je obdivuhodné. Na druhé straně Chruščov, který v jeho bohulibé práci pokračoval, byl ten, „na jehož naléhání podepsal ministr obrany rozkaz o uspořádání mimořádných cvičení. V podstatě to byly zkoušky atomových zbraní na živých lidech.“
K čemuž by za Beriji nedošlo.

s. 186 Tohle jsem taky nepochopila.
V roce 1954 (do druhé vraždy J. V. Stalina) se Landau stal Hrdinou socialistické práce.

s. 228 pane Rodzinský Míněn Radzinský, který taky chudák dostal svůj díl žumpy. Nejsem si jistá, jestli jde o překlep nebo o záměrné komolení jména.
Taky se dozvíte, že nejhorší jsou badatelé, kteří pátrají v archivech, bo to značí, že nemají svoje myšlenky.

Překvapivá pro mě byla informace, že za Stalina byla sloužena zádušní bohoslužba.

Od s. 254 rozebírají průzkum veřejného mínění na téma Stalin. A bez zbytečné skromnosti: Jak lze usoudit, komentáře jsou zbytečné, neboť po vydání naší knihy vás bude alespoň nikoli 45%, ale 62%. Pěkný výsledek! A dál už sčítají kladné odpovědi a ty, kteří neodpověděli. A naši celkem 60%. Prostě a jednoduše - Vyhráváme, ale Němci postupují.

s. 281
Nejnižší životní úroveň v SSSR po letech 1921-1922 byla v letech 1946 až 1947.
Jaké byly v ruce 1947 ceny (rok peněžní reformy) základních potravin a spotřebního zboží a jaké byly za šest let (v roce Stalinovy smrti), je zřejmé z následující tabulky na straně 280.

Tabulka je sice na s. 282, ale co je to proti věčnosti. Stalin byl generálním tajemníkem 1922-1952 a premiérem 1941-1953. Takže o čem svědčí to, že v roce 1953 byly potraviny levnější než v roce 1947? IMHO o ničem.

s. 306,307 [Milovan Džilas o Stalinovi]
Měl vynikající paměť: bezchybně se orientoval v charakteristikách literárních postav a reálných osob, i když časem pozapomněl jejich jména, pamatoval si množství okolností, komentoval silné i slabé stránky jednotlivých států a státníků.


s. 91,92
Takže ti, kteří se dnes pokoušejí vylévat špínu na jméno velikého Stalina, se musí zamyslet, kdyby nebylo Stalina, neměli by ani možnost se zabývat touto špinavou věcí ve vztahu k velké osobnosti, a žili by vůbec! Vylévat špínu může jenom ten, v kom ta špína je a předpokládáme, že zabývat se tím ve vztahu k J. V. Stalinovi mohou pouze nevděční idioti, protože normálnímu člověku je vždy vlastní vděčnost a ušlechtilost.

Což autoři dokázali ve svém tolerantním díle. Aplikována sama na sebe - samu sebe popírá.
Nezbývá než skončit slovy klasika: „Zabili Kenyho, parchanti!“ A konstatováním, že 2 + 3 je 5. Ale může to být 4 i 6.
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 24.2.2015 19:25  14308
Ubi 14307: fuj
Ale díky, vím, co nemám číst.
ubi Ubi 3_33_33 - 2640 24.2.2015 15:01  14307
Stuart MacBride - Slepé oko
Platí do puntíku to samé, co pro Zjizvenou tvář. Půlku knihy se řeší vztahy mezi členy policejního sboru a jejich osobní problémy. Je to i zábavné, sarkastické až černohumorné. Ve zbytku času pak pátrají po pachateli, který prsty vytrhává obětem oční bulvy a vypaluje důlky benzínem ze zapalovače, což bohužel není ani trochu šokující natož děsivé. Chybí tomu ta správná atmosféra.
elgyn elgyn 24.2.2015 09:50  14306
Jamie Reed: Kronika kambionů 2 - Osudové pouto
Fragment 2014

Moc se mi líbí slovo „přítulník“ a obálka.
Nepamatuju si, jestli byla Samara tak otravná už v prvním díle... Konec je sice otevřený a nabízí různé možnosti, ale po tomhle si nejsem jistá, jestli potřebuju číst dál.
elgyn elgyn 23.2.2015 08:44  14305
Renata Madejová: Souhvězdí Něhy
Akcent 2011
Používá dost často klišé a tohle se jí opravdu nepovedlo. Je patetická a nudná. Není rozumné pojmenovat hrdiny Šimon a Štěpán, dost se mi pletli.
s. 81 „To je dost, že jdete! Málem jsem tu zešedivěl.
„Málem...“


s. 109
Poskytnu mu pouze stručné info s tím, že v neděli mu povím víc.
s. 124
Pondělí probuzení (...) V poledne nás taťka pozval na oběd. Kdy se neděle změnila na pondělí?
elgyn elgyn 23.2.2015 08:38  14304
Nora Madisonová: Larisa a Dlouhověcí
Ivana Bilková - larisabooks 2014

Velký plus dávám za obálku, ale to je jediná pozitivní věc.
Vypsat věty, které by nezněly divně, by bylo jednodušší. Celý příběh je směska různých věcí, které autorka někde přečetla/viděla, což by se dalo snést, kdyby měla nějaký děj, kdyby postavy nebyly ploché a kdyby dialogy nebyly úplně hloupé a kdyby to mělo aspoň jakous takous logiku.
Víme, že je hrdinka blond a krásná, proto není nutné začínat každou větu slovem „blondýnka, světlovláska, světlovlasá dívka“ apod., popř. „brunetka“, když nejde o ni. Taky opakuje myšlenky. No... myšlenky je silné slovo.

Co jsem nepochopila
a) na s. 21 spadne na hrdinku málem cihla. Její kamarádka Alice se podívá nahoru, zatímco Larisa ukazuje na temné místo v parku, kde stojí nějaký chlap
b) čekala jsem, že pokud sedmnáctiletá odejde z domu (byť na to potřebovala dva pokusy, protože při prvním si nevzala žádné věci), že ji třeba bude někdo hledat. Ale ne
c) na s. 23 se hrdince „pomalu vracely vzpomínky na daný den před sedmy lety“, který se podle prologu odehrál před pěti lety. Ale co je to proti věčnosti, zvláště v tomto případě
d) „Nic tepelně upraveného.“ Netýká se čaje, na který chodí ke své kamarádce (s. 79, 17, 20)
e) používá divná pojmenování - chlapec, kterému je bratru 800 let, 21letý kluk je „svobodný mládenec“, dívkami míní Larisu, které je 17 i Alici, které je bratru 5000
f) s. 87 „na klíně neklidně žmoulala malou kabelku“. Do které na s. 85 „nabalila mobil, peníze a láhev vody“
g) zrzavá milenka knížete bývala kdysi krásná, ale teď je tlustá a otravná, zatímco všem ostatním se zdá být atraktivní
h) s. 127 Pomalu začal nápis luštit. (...) Pacis Libri. Zvláštní, pomyslel si. Zavzpomínal, co si z latiny pamatoval Libri znamená kniha. Pacis, co to jen mohlo být? Vrátil se do chalupy, přisedl k notebooku a otevřel si překladač. Je zjevné, že se studiem latiny to nebude tak žhavé. Ale oceňuju, že dokáže mít v jedné ruce pizzu, v druhé vzácnou knihu a ještě psát na notebooku. Nebo možná nemá problém s upatlanou klávesnicí. Latinu měl při studiu historie jako povinný předmět. Teď byl vděčný, že na hodiny chodil pravidelně. Jednou bral do ruky knížku, pak zas hledal latinská slovíčka na internetu. A tak stále dokola a dokola. (...) Latina sice byla archaická, přesto dokázal bez větších potíží přeložit značnou část. Se slovníkem na internetu jde přeložit i finština
i) s. 128 starou knihu nazývá „knížečkou“ a hrdina ji nesl pod paží. Jestli ono to nevypadlo trochu směšně. Tuhle knihu taky profesor stěžil „jako oko v hlavě“ = tedy měl ji zaprášenou v zadních policích knihovny na univerzitě a dal ji prvnímu, kdo se ho zeptal na dlouhověké
j) s. 132 Nikdo se neozval, proto jedním klikem rozeslal zprávu všem adresátům do celého světa.
Alek se nestačil divit.“
Email je v roce 2013 vskutku převratná technika
k) Dlouhověcí se rozhodli zasvětit i Aleka. Proč? Protože vlezl do dveří jejich srubu v lese
l) Larisa je nejcennějším pokladem na světě, přesto je krutě uvězněna - chodí na procházky k bráně a Alek ji dostane z domu více méně jen tak mimochodem
m) s. 156 nejsem si úplně jistá, jestli je přes staženou kápi možné vidět „zelené oči“. Oči viděla, ale obličej ne a proto ho hned nepoznala. Hlavně, že se mu pod mnišským rouchem napínaly svaly
n) v nepoužívaném podzemí chodbě bych čekala spoustu věcí, ale „staré větve?“
o) s. 168 „Musíme to přeskočit,“ dodal a pohledem si měřil propadlinu.
„Vždyť je to dobrý metr! To neskočím!“
To bych skočila i já. A v lodičkách. Metr se dá i překročit (no jo, vyzkoušela jsem to. I snožmo to jde). Ale hrdina tomu dal na frak: Přistál na druhé straně. Bohužel dopadl tak nešťastně, že se od kraje odlomilo několik kamenů a popadalo dolů do vody. Tím se průrva zvětšila nejméně o půl metru. Hrdinka to chce dát bez rozběhu, ale kámen se drobí. Naštěstí třeskutě inteligentní Alek najde v podzemí „kus starého stromu“. Neodvažuju se domyslet, kde se tam vzal a proč nebyl trouchnivý. Ale když éterická hrdinka přešla: Dřevo zaskřípalo, přelomilo se v půlce a spadlo dolů.
p) s. 172 ...zpocené tričko se mu lepilo na vytrénované tělo... Kdy si svlékl kutnu?
q) s. 177 je rozumné „prolévat“ vodou člověka v bezvědomí?
r) na s. 194 by už Larisa IMHO neměla mít mobil, když jí ho zabavili na s. 141
s) scéna na Vyšehradě. Bíle: Zlí „černí“ střelí Larisu a pak se pustí do ostatních dlouhověkých. Ti se jen brání, ale neútočí, protože jsou pacifisté a občas se jim povede nějakého zlého odzbrojit. Naštěstí se tam objeví policie, která dlouhověké i „černé“ dojme tak, že se černí nechají zatknout. Proč policie nezatkla i dlouhověké a co popř. dělali odzbrojení černí mi není jasné. Nějaká mrtvá je nezajímala. A navíc s. 204 Nad ní to zasvištělo a zazněl výstřel. Larisa vykřikla a stočila hlavu. Pak se její mladé tělo skácelo k zemi. s. 206,207 Ale nebyla to Larisa, milé děti, byla to Kate, která před ni „skočila a zachytila kulku svým tělem.“ Naštěstí po obřadu ji Larisa dokáže oživit. Ale k tomu nedošlo, protože po obřadu přechází plynule do Agharty a Kate neřeší. * Ale třeba ji šoupli někam do ultra moderní lednice ve srubu v lesích
t) ad obřad samotný - všichni se sjeli na Vyšehrad, ale když to tam nevyšlo, tak to udělali v Beskydech, v podstatě za rohem svého domu
u) že si hrdinka dokáže přidržovat oběma rukama sukni a ještě si prohlížet nehty na rukou mě už ani nepřekvapilo
v) a tohle je zlatý hřeb večera. s. 216 „Toto,“ znovu vztyčila svou ruku s malou amplukou, ve které se třpytil zlatý prášek, „toto je nebeský prach, který se vytvoří, když osvícená duše v momentu své pozemské smrti projde nebeskou bránou. Na místě, kde osvícený člověk zemře a opustí své tělo, zůstává jen po několik minut, pak zmizí. Musí se rychle sesbírat a správně uchovávat. (...) A právě tento modrý nebeský prach jsem sesbírala ihned po Larisině smrti v koncentračním táboře, kde jsem byla s ní.“ Jak přesně ho sesbírala a uchovávala v koncentračním táboře?
w) s. 218 ...jedním nádechem sfoukli planoucí louče. No vida.

Korektura není žádná + autorka má problém s jí/ji a neumí používat dvojtečku. Taky jsem nepochopila, proč je v tiráži uvedeno „Dlouhověcí“, když v celé knížce používá malé d.
s. 23, 82, 84, 91, 101, 123, 128, 131, 143, 163, 173, 186, 201, 213, 215, 217, 218, 221
elgyn elgyn 23.2.2015 07:31  14303
Štěpán Luťanský: Pečorlag : útěk do ráje (1939-1942)
Argo 1999

Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl. Nejsem si úplně jistá, jestli se v některých chvílích trošinku neodchyluje od pravdy. Z autora, který neumí do pěti napočítat, se postupem času stane skoro superman a neuvěřitelně moc věcí se točí kolem jeho osoby.
s. 203 V celé knížce plynule přechází z tábora č. 17 na tábor č. 47, a chvílemi to vypadá, že jde o jeden a ten samý, i když jsou dva.
„Soudruhu náčelníku,“ ozval se vedoucí doprovodu, „toho máme předat do kolonie č. 47.“ (...)
Nikdo přece nebude kontrolovat, jestli vězně na kolonii č. 17 skutečně dodali.


s. 60 Je to jakási velká bedna na kolečkách., která...
s. 122 „U nás, bráško,“ jde s tebou veš jako nejlepší přítel (...) Cha, cha, cha.“
s. 237 komandat

elgyn elgyn 20.2.2015 09:08  14302
Ivana Ryčlová: Mezi kladivem a kovadlinou : dvacáté století v osudech literárních osobností Ruska
Centrum pro studium demokracie a kultury 2012

Ze začátku jsem byla nadšená, i když mínus dávám za dost malé písmo a řádkování. Je čtivá a je v ní spousta obrázků :-)
Ale tohle ve mně budí jisté pochybnosti o celé akci.
a) rejstřík, který není seřazený abecedně a kde neodpovídají stránky - viz Šolochov - není na s. 89, ale 92.
s. 200
Siňavskij
Saltykov-Ščedrin
Shakespeare
Shaw
Serafimovič

b) s. 92
Když vyšla první část Tichého Donu, bylo Šolochovovi dvacet dva let. (...) našel v brašně umírající bělogvardějce a přisvojil si ho...
s. 111
...nikdo nevěřil, že by autorem mohl být třiadvacetiletý mladík. (...) rukopis románu zcizil mrtvému kozáckému spisovateli. Ne že by kozácký spisovatel nemohl být zároveň bělogvardějec, ale bylo by dobré držet se jednoho pojmenování.
s. 119
...třiadvacetiletý autor je příliš mladý...

s. 119
Ponechme však zatím stranou vztah Šolochova k Serafimovičovi (ještě se k němu mnohokrát vrátíme)
Ne že bych to počítala - ale dvakrát.

Autorčina oblíbená věta: Tohle teď necháme a vrátíme se k tomu později, popř. nepředbíhejme a vraťme se k...
Oblíbené slovo: opublikovat.
elgyn elgyn 19.2.2015 06:51  14301
Karel Hynek: Televizní zprávy (Na stojáka)

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt