Jan Costin Wagner: V zimě, kdy připluli lviFUJ FUJ FUJ HRŮZA DĚS BĚS
Nejdřív pár slov o autorovi:
Jan Costin Wagner se narodil r. 1972 a patří mezi nejvýznamnější a nejvíce oceňované autory krimi (mj. získal prestižní Marlowe-Preis, dále např. Förderpreis či Deutscher Krimi Preis). Jeho dílo bylo přeloženo do 14 jazyků, mezinárodní proslulost mu přinesla především série detektivních románů, které se odehrávají ve Finsku a jejichž ústřední postavou je melancholický, po své zemřelé manželce truchlící komisař Kimmo Joentaa.
Především hlubokým ponorem do lidské psychiky a schopností klást znepokojivé otázky překračuje Wagner hranice detektivního žánru.
Tak tedy: já bych byla ráda, kdyby si autor ponory kamkoli odpustil a nic nepřekračoval. Větší blábol jsem už dlouho nečetla. Upřímně ale musím přiznat, že jsem nečetla ani tenhle, neboť jsem vydržela cca 30 stran.
Pro představu: Melancholický komisař sedí o štědrý den v kanceláři a všimne si, že v hale postává nějaká žena. I jde k ní a:
"Promiňte...," oslovil ji.
Mladá žena se odvrátila od okna. Tváře měla zčervenalé a napuchlé.
"Mohu vám... Je vše v pořádku?" zeptal se Joentaa.
"Znásilnění," řekla žena.
"To..."
"Byla jsem znásilněna a chci učinit trestní oznámení, ty idiote."
"Promiňte. Mohl bych... Šla byste nejprve ke mně do kanceláře?"
"Ari Pekka Sorajärvi," řekla žena.
"Mohli bychom..."
"Tak se jmenuje ten muž, na kterého chci podat trestní oznámení."
"Pojďte," řekl Joentaa a pokusil se vykročit jako první, ale žena se nehýbala z místa.
"Ráda bych šla brzy domů. Nemůžete všechno sespsat tady?" zeptala se.
"Ne to bohužel nejde... Vlastně by to měli udělat mí kolegové.... ale mohl bych zaznamenat vaši výpověď a pak ji poslat dál, každopádně ji však musím zadat do počítače."
Zdálo se, jakoby krátce zaváhala, pak se však vydala za ním k výtahu.
Ve třetím patře svítila slabá zářivka. Z jedné kanceláře se ozval mečivý smích.
"Je to tu strašidelné," řekla.
"Několik zářivek je rozbitých, jinak tu bývá víc světla," odvětil Joentaa.
"No jo," řekla žena a Joentaovi připadalo, že na její tváři spatřil úsměv. Nebyl si však jistý.
"Byla jste... v nemocnici?" zeptal se Joentaa.
"V nemocnici?"
"Ano...," řekl Joentaa.
"Zase tak hrozné to není..."
"Mohl bych vás tam zavéz," řekl Joentaa. "Je to... možná by mohli taky ještě... zjistit nějaké stopy, které by mohly být důležité pro vyšetřování..."
"Tak hele, prostě to svinstvo naťukejte do počítače a já pak půjdu domů."
"Promiňte."
"Nemusíte se pořád v jednom kuse omlouvat."
Joentaa přikývl a dovedl ji do své kanceláře. Obrazovka počítače zářila. Svět za okny byl temný a bílý. Žena na něj netrpělivě pohlédla.
"Promiňte. Posaďte se prosím," řekl Joentaa.
"Mohl byste se laskavě přestat v jednom kuse pořád omlouvat?"
Joentaa se pokusil soustředit na obrazovku a na klávesnici. Chvíli hledal, až konečně našel program s příslušným formulářem. Jméno, adresa, datum narození."
"Jak se jmenujete?" začal.
"Prosím?"
"Vaše jméno... potřebuji ho pro..."
"Copak právě teď záleží na tom, jak se jmenuji? Znásilnil mě Ari Pekka Sorajärvi a chtěla bych na něj podat trestní oznámení."
"Ale..."
Žena zničehonic spustila táhlý, pronikavý křik. Joentaa se na ni podíval. Seděla zdánlivě bez hnutí a uvolněně a kromě lehce pootevřených úst nic nenasvědčovalo tomu, že ten hrozný křik vydává právě ona. Prázdný, pronikavý křik.
Křik dozněl, když jakýsi policista vtrhl do místnosti.
"Je tu všechno v pořádku?" zeptal se.
"Ano, žádný problém," řekl Kimmo Joentaa.
"Tak dobře," řekl policista. Na chvíli zaváhal, pak popřál Joentaovi šťastné pořízení a zavřel dveře.
Joentaa pozoroval ženu, která seděla naproti němu a usmívala se. Její křik Joentaovi ještě stále dozníval v uších.
"Henrikinkatu 28," řekla žena věcně.
"To je..."
"To je adresa Ariho Pekky Sorajärviho."
"Je ten..."
"Ari Pekka Sorajärvi."
"Ano... je... nebo byl... váš přítel?"
"Můj co?"
"Máte poměr... nebo jste provdaná za Ariho Pekku Sorajärviho?"
Žena na něj mlčky zírala.
"Ne, nejsem," řekla konečně.
"Tak odkud..."
"Ari Pekka Sorajärvi je můj zákazník," řekla.
Joentaa mlčel.
"Zákazník. Sex za peníze. Už jste o něčem takovém slyšel?"
"Je to tedy..."
"Můj nejlepší zákazník, když to chcete vědět přesně. Vždycky chtěl trochu víc než ostatní, ale taky vždy zaplatil."
"Rozumím," řekl Joentaa.
"To jsem opravdu ráda, že tomu rozumíte," řekla.
"Ale jak je možné, že znáte jeho jméno? To v těchto kruzích není zcela běžné..."
"Žena se rozesmála. Joentaa měl pocit, že se mu vysmívá. Smála se tak hlasitě, že se jistě za chvíli mezi dveřmi objeví znovu ten starostlivý kolega.
"Jste tak upjatý," řekla, v jejím hlase se objevil nový tón, volila jiná slova. "Musíte se naučit přijmout svoji sexualitu a užít si ji. Nejlepší bude, když začnete s nějakým filmem. Pornografickým filmem. Věřte mi, že to pomáhá. Možná je to ale přesně naopak. Možná musíte zapracovat na tom, abyste drasticky zredukoval konzumování pronografických filmů." Zarazila se a pozorovala ho lehce přimhouřenýma očima, jako by přemýšlela. "Jedno z toho, buď, anebo," dodala ještě.
Uplynulo několik vteřin.
"Něco by na tom být mohlo," řekl Kimmo Joentaa.
Tedy velmi se omlouvám za nepatřičně dlouhý úryvek, ale chtěla jsem, abyste si udělaly/i vlastní představu. Pominu-li zjevnou profesionalitu pana komisaře a propracovaný způsob, jakým se ve Finsku podává trestní oznámení, zejména v případě znásilnění, musím ještě dodat, že tohle není zločin, který komisař v knížce vyšetřuje. Dáma nakonec odejde, aniž by nějaké oznámení podala, načež se večer objeví u něj doma, vysvětlí mu, že si ho našla v telefonním seznamu, pozve se dál, komisař se opatrně dotazuje, jestli chce opět řešit oznámení, ona mu vysvětlí, že už zapomněla, jak se ten chlap jmenuje a už ji to vůbec nezajímá a nakonec ho během pokračující bizarní debety sexuálně napadne, čemuž se komisař vůbec nebrání. A pak už tam tak nějak zůstane.
Co se mě týká, tento ponor do lidské psychiky si autor může zasunout kamsi a jestli mě něco sakra zajímá, tak kdo udílí ty ceny, které ten chlap posbíral. Já bych ho spíš někde internovala. |
Registrace nového uživatele 
