Jan Bauer: Okolo Třeboně krajem tří růží
Regia 2010
Jan Bauer opravdu není autor, který by měl kohokoliv hanět kvůli profesionalitě.
Bylo by dobré „myšlenku“ dokončit. Nebo aspoň ji se ctí opustit.
Sice jsem si myslela, že mě u tohoho grafomana s mnoha pseudonymy nic nepřekvapí, ale stalo se.
s. 39 Uličkami Třeboně se zvláště na jaře ráda toulává mladá autorka Anna Březinová, která tomuto městu věnovala svůj v pořadí třetí román Poslední láska Petra Voka.
Ano, Anna Březinová je vlastně Bauer. Nevím, co tím chtěl autor říci. Ale IMHO je to už diagnóza. A NEVKUS.
Nechápu, proč o sobě autor někdy mluví v první osobě (např. s. 77) a někdy ve třetí osobě (s. 76).
Některé věty jsem musela číst víckrát, abych pochopila, co asi tak autor chtěl říci.
s. 22 Zpola vymyšlené Mecerovy historky však více než Březinova kronika ovlivnily obecné vnímaní posledního Rožmberka a s ním i celou řadu literárních prací, včetně jinak půvabné filmové komedie režiséra Karla Steklého Svatby pana Voka.
A Březinovou kronikou v této rozvité a košaté, leč poněkud nepřehledné větě, je míněna Březanova kronika.
s. 35 Kdybyste se snad do Třeboně dostali, což z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit, ať už jako turisté nebo lázeňští pacienti, kam se máte vrtnout a na co se podívat. (?)
s. 37 Pokud jde o další osobnosti, které alespoň delší čas setrvávaly ve městě.
Tak co?
s. 50 V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, jehož opravu a nákladnou výzdobu zaplatil, dal už v roce 1603 poblíž oltáře na severní straně presbytáře zasadit svou vlastní mramorovou náhrobní desku s latinským nápisem, jenž si sám sestavil. Chybělo v něm jen datum úmrtí:
„Léta Páně 1604 umřel urozený a statečný muž (...)
Traduje se, že lakomá dcera nebyla ochotná zaplatit kameníkovi za vytesání několika číslic a proto datum Krčínova úmrtí chybí.
Tak je tam to datum nebo ne?
s. 74 oženil se s (...) Hedvikou ze Schaunberga (...)
své choti Hedvice ze Šaumburka
Aspoň na jedné straně by mohl jména sjednotit.
s. 124 Ale proč právě Bílá paní? Zřejmě je to připomínka pohanských dob, kdy bílý šat byl symbolem smutku. Proto také zjevení ženy v bílém ohlašovalo smrt hradního či zámeckého pána.
A proto měla černé rukavice.
s. 119, 120 Očití svědci ovšem prohlásili, že svým zjevením ohlašovala nejen úmrtí pánů, nýbrž i narození, sňatky, či cokoliv významného, co mělo potkat urozenou rodinu, ovšem s jedním rozdílem: před hrozícím skonem měla na obou rukách černé rukávy, při radostných událostech se zjevila celá v bílém rouše urozených vdov.
s. 165 Byla jen o necelých osm měsíců starší, byli tedy vrstevníci
s. 169 na svou o rok starší manželku
s. 200 Jeho otec, obchodník s drahými kameny, Joáo César de Oliveira, však předčasně zemřel, když mu byly teprve dva roky. A jakého měl šikovného syna. ;-)
Jak by řekl klasik: „Formuluj přesně!“
Erby rodu Vítkovců (ani jiné) na černobílé ilustraci moc nevyniknou. Nechápu, proč je erb Landštejnů na s. 7 i na s. 8.
s. 22 a města si citelně dotkly následující válečné události
s. 24 vytahal před 10 tisíc zlatých
s. 25 první zmínka o tomu rodu
s. 26 oba panství později sehrály
s. 44 1510 - 14
1511 - 1512
s. 58 Ilustrace Z Jenského kodexu.
s. 59 už najala vyzbrojil
s. 66 na staré babky, které chodívaly na houby, aby je mohli sušit
s. 79, 85 ze 16. Století
s. 109 Vítek z Prčic [Prčice]
s. 129 20. Století
s. 182 Ivan Olbrchat
IMHO divně používá čárky, např. s. 118 (2x), 134
ji/jí - s. 40, 68, 81, 87, 178
uvozovky - s. 107
mě/mně - s .93
|