Sofie Králová: Lovec v pasti
Economicus 2017
Nuda. A ještě špatně napsaná a s mizernou korekturou.
Patetický styl, kostrbaté dialogy, ploché postavy. Přechodníky v každé druhé větě. Kdyby byla aspoň trošku originální. Hloupá hrdinka a pošahaný hrdina s VELKÝM tajemstvím.
Tohle by se dalo tolerovat u třináctileté holky, která si potají přečte Padesát odstínů.
Abych to shrnula:
a) pokud není soudný spisovatel, měl by být soudný vydavatel
b) korektor by měl „dílo“ aspoň přečíst a měl by mít znalost češtiny větší než žák druhé třídy základní školy, zvlášť pokud je na tom autor podobně
c) pokud je hrdina tajnosnubný a neustále opakuje, že „není takový, jaký se zdá“, znamená to, že je pošahaný a nepotřebuje další porsche, ale odbornou pomoc. V tomto případě je jeho tajemství jedna velká nuda
d) pokud chceš vědět něco o divném hrdinovi, zeptej se jeho ex. Bude vstřícná a přátelská. A navíc tě ujistí, že hrdina je sice divný, ale stojí za to. Bo je uvnitř neuvěřitelně krásný a laskavý (s. 65), což dovedně skrývá
e) pokud jsou hrdinové úplně hloupí, je neustále potřeba mluvit o jejich myšlenkách a usilovné duševní práci. Mozeček tam někde je, jen není vidět
f) doslovné opakování vět a scén by mělo mít nějaký účel, ne jen zaplácat místo
g) velké odhalení, kdy by do sebe všechno zapadlo, nepřišlo. Tohle po sobě snad nečetla ani autorka.
h) když selže úplně všechno, ještě je tu hraní na city - rakovina, sebevražda, žena, která s jednou nohou v hrobě organizuje usmíření skutečné lásky, mrtvé dítě, bla bla bla
i) ale co, vždycky se dá na obálku napsat „od autorky bestselleru“
Už v anotaci jsou chyby.
Láskou zklamaná Sandra se vrací po desetiletém nevydařeném vztahu z jím milovaného Londýna (...)
pouto, které je ale zvláštními událostmi, dějícími se kolem Kristána stále dokola narušováno
s. 19 Jemně ji hladí po ruce a svými gesty jí dodává pocit, že je pro něj tou jedinou.“
Božíčku. A tohle si myslí holka, kterou úžasný čtyřicátník oslovil v letadla a po pěti větách ji pozval k nim do „business třídy“. „Přeci jen je tam pohodlnější sezení a můžeme si zkrátit čas letu nějakým zajímavým hovorem i s mojí přítelkyní.“ (s. 17)
s. 25 a přitlačí ji tělem i tváří na stůl ... a povolně vystrčí svůj zadeček zapřený o hranu stolu.
To je technicky možné?
s. 48 své latte, které jim číšník jen před několika chvílemi postavil na stůl (...) a usrkla ze svého espressa
s. 72 nepřišla jsem vás obohacovat o svoje fňukání
Obohatit se dá lecčím, ale fňukáním?
Pro mě naprosto nelogicky používá na každé druhé stránce tečku A dvojtečku .: , špatně používá velká písmena po diakritice ( Leť, leť prosím. Přeříkala si v duchu.), špatně používá diakritiku. Divně používá zájmena.
Prázdný řádek by měl oddělovat logicky text, v rozhovoru je zbytečný a matoucí.
Některá souvětí jsou víc než krkolomná.
s. 132 Prošli uzavřeným dvorem a zadními vraty vyšli na louku táhnoucí se svažitým terénem, aby po chvíli vystoupali až k nedalekému, sněhem jemně pocukrovanému remízku, jehož dominantou byla mohutná, košatá lípa. Její bezlisté větve odpočívající v zimním spánku se skláněly na oblázky ohraničený pravidelný kruh unavené trávy pod ní, ale přesto nebránily kouzelnému výhledu po venkovské krajině, která se rozprostírala pod tím magickým místem dýchajícím mír a klid.
Nelogicky střídá tykání/vykání. Bárta jí v první větě vyká, pak jí celou dobu tyká (s. 111), na s. 141 jí vyká, aby jí na s. 142 tykal. Zatímco ona mu vyká neustále.
s. 39 „Myslím, že dobrý,“
„ Můžu
proti,...“
s. 43 něj.Najednou
s. 44 Právě tak blízko, aby ji vzít za ruku a společně s ní pak odejít směrem k autu
s. 45 a když na druhé straně uslyšel, děkuji, zavěsil.
s. 67 do vhodnějších bot
Za půlhodiny
s. 78 „Ano, Ano“ vykřikla
dlouze povídali o životě a budoucnosti o koních a létání, o Londýně i Praze až nakonec chvíli
s. 83 odpověděl
„Samozřejmě...“
s. 105 zasténá
Valentina
s. 107 k němu
Sandra
O předložkách a spojkách na koncích řádků ani nemluvím.
ji/jí - s. 26, 38, 42, 44, 52, 58(2x), 63, 84, 90
uvozovky - s. 40, 57, 132
|
Registrace nového uživatele 
