Stephanie Storey: Mramor a plátno
Knižní klub 2017
Leonardův příběh mě nebavil vůbec, některé věci byly nelogické a překlad tomu dal na frak.
s. 86, 87
„Proč? Jak je vysoký?“ zajímalo Michelangela.
„Devět braccia,“ odpověděl Leonardo.
Michelangelo vzhlédl, jako by odhadoval výšku. Kámen bude třikrát vyšší než průměrný muž. (...)
„Víš, Buonarroti, který z těch kamenů je onen slavný Ducciův?“
Michelangelo se rozhlížel dílnou a vrtěl hlavou.
„Takže jsi ten kámen nikdy neviděl?“ naléhal Leonardo.
„Ne,“ zamračil se Michelangelo.
To je divení.
s. 48,49
Ducciův mramor byl možná tím nejslavnějším mramorovým blokem v dějinách. Před více než čtyřiceti lety byl symbolem největší a nejdražší sochařské zakázky (...) Byl vysoký devět braccií, třikrát vyšší než člověk (...)
Takzvaný Ducciův kámen zůstával opuštěný před katedrální dílnou...
A Michelangelo ho nikdy neviděl?
s. 77 oznámil, že Operai vyberou příštího mistra Ducciova kamene v pondělí 16. srpna. Většina očekávala příchod toho dne s pramalým napětím. Každý Florenťan, s výjimkou Michelangela, věděl, že kámen už teď patří Leonardovi.
Ale Michelangelo to věděl taky.
s. 49,50
„Operai... Hledají umělce... Umělce, který byl... vytesal...“ koktal Granacci. „Musel jsi o tom přece slyšet.“
Zavrtěl hlavou. „Ne, neslyšel.“ (...)
„...to jsem ti právě chtěl říct. Ty to nikdy nedostaneš.“
„A proč ne?“
„Protože Operai už tu zakázku dali někomu jinému.“ (...)
„Leonardo,“ zašeptal Granacci. (...) „A Ducciův kámen mu už patří.“
s. 104
„Nemůžeme schválit, aby nám katedrálu zkrášloval pohanský symbol. Raději bychom viděli tradiční biblickou postavu (...) Davida.“
To slovo dopadlo ztěžka jako balvan.
Další David? (...) „Ale Florencie má už dva nejslavnější Davidy na světě, vytesané dvěma největšími mistry v dějinách.“
„A teď chceme dalšího.“
s. 48 Když ten kámen [Ducciův mramor] spatřili chrámoví starší, prohlásili, že z něj musí vzniknout socha krále Davida, aby symbolizovala velikost a věrnost Florencie.
s. 277 a dál
Leonardo požádá Monu Lisu o „soukromou schůzku v baptisteriu“. V noci. Na s. 281 vytáhne notes a listuje jím. Portréty minimálně osmi lidí a „desítky kreseb Salaie“. Konečně vytáhl jednu kresbu (své matky).
To si nedovedu prakticky představit. To Leonardo pobíhá v noci po městě, má s sebou notes a v něm skici všech svých milenek, milenců a matky, aby je mohl kdekomu ukazovat?
s. 133 šaty v barvě kávy Už v roce 1501?
s. 42 jen několik liber ukrytých v botách
only a few lira hidden in his boots
s. 161 návrh měl jasně daný, a byl to amalgám jeho předchozích úvah a nákresů Není na amalgám trochu brzy?
V originále je „amalgamation“. „Splynutí“ by bylo IMHO vhodnější.
s. 269, 270 almalgám jeho vzpomínek
s. 331 „Někdy se hodí mít v krku dudy,“ špitla
V originále je „set of pipes“. Dost pochybuju, že autorka myslela právě dudy.
s. 21 zastavil u jeho v ateliéru
s. 55 mohl bys ses
s. 92 „Nechť ti Bůh požehná, můj syn,“ pronesl
s. 158 Když arcibiskup zvolal: „Ježíš povstal z mrtvých,“ Michelangelo se postavil a zahlédl ?
s. 330 přeskočit na toho kudrnatého muže, pan na ramena té mladé ženy
s. 332 Otočil se ke svému otci, který mu starostlivě mnul ramena. „Vy jste přišel,“ zašeptala.
|
Registrace nového uživatele 
