Knihy - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Náš Lopuch Vám
vytře zrak

Lopuch.cz

Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.

Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK

Spřátelené kluby: Antikvariát Scifi + fantasy literatura Spisovatelé Humoristické knihy

Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>
Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

Nastavení klubu

Nastavení práv

Homepage

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	elgyn 3.11.2014 09:28	14097
	Ubiholt nejsi cílová skupina :-)) Hornblower Jsem zvědavá, co řekneš na další díly. Gaelen Foely: Môj hrdinský džentlmen Slovenský spisovatel 2014 Grace nebude moje oblíbená hrdinka, ale Trevor byl rozhodně lepší průměr. Obálka - že má hrdina krátké vlasy... budiž. Ale skromná hrdinka, která nepoužívá pudr ani růž a má rudě nalakované nehty? V roce 1816? Scéna na s. 309,310 mi nebyla úplně jasná. Trevora, George a Grace přivázali na židle zády k sobě a T a G přivázali kotníky k židlím. T vyzval Grace, aby si stoupla, překročila ruce, aby je měla před sebou. Což a) je technicky nemožné, pokud autorka neudělá krok stranou a pak nenapíše, že neměli ruce svázané provazem, ale pouty. Čert ví, kde je zločinci cestou kolem vzali b) odporuje str. 307, kdy se hrdinka naklonila k hrdinovi, zdvihla zviazané ruky a jemne sa dotkla jeho opuchlej tváre končekmi prstou s. 153 lady De Geofffreyovej s. 188 „Och, ona sa hněvá na mňa“ ubezpečil ich. s. 162 Miss Kenwoodová Není mi jasný záměr. Po celou knížku je to „slečna Kenwoodová“. Anna Randol: Panenské hříchy Baronet 2013 Pro Bow Street mám díky Lise Kleypas velkou slabost a Gabriel je skvělý hrdina. AR by mohla být mojí oblíbenou autorkou. Mám z knihovny ještě další dvě knížky a doufám, že si to nepokazí. BTW další díl „Hříchy darebáka" se odehrává v Rusku. Julie Garwood: Hudba meče Oldag 2008 V podstatě se tam velice nic neděje, ale dobře se čte. Nicméně od JG jsem čekala mnohem víc. s. 73 Naklonila se přes zábradlí a spatřil... s. 172 takže to vědla jistě s. 175 součástí královské grady Laura Wright: Manželkou na tři dny Desire 11/03 s. 22 „Cokoli si budete přát.“ Vyvalila oči. „Cokoli si bude přát?“ Jiří Červenka: Šla s ním až k šibenici Gelton 2006 První část byla úžasná, druhá budí dojem, že je tam jen do počtu a původně patřila jinam, takže jsou tam věty typu: s. 162 ...říká manželka Oskara Felkla, která dnes bydlí v Německu. Což víme z první části knihy, která byla o ní a jejím manželovi. V druhé polovině mu navíc u životních příběhů členů kladenského gestapa chybí údaje o roku úmrtí. Pro mě nelogicky používá jí/ji. s. 21,22,23,25,46,139. s. 24 „Chcete naposled ještě něco poznamenat,“ ptá se JUDr. Kozák Oskara Felkla. Ten však na jeho otázku vůbec nereaguje. Ani otazník mi tam nedá :-/ A s čím mám největší problém je dopis ze str. 21 „Milí rodiče, milá manželko a Astrid! Předem srdečný dík za dopis ze dne 16. února, který jsem dostal 8. března. Děkuji Vám za balík, který jsem dostal 14. března. Dostal jsem bábovku, chleba a karbanátek. Příští balíček mohu dostat dne 31. března nebo 14. dubna, poněvadž poslední balík se opozdil o nějaký den. Jsem zdráv a doufám, že i u Vás je všechno v pořádku. Kdy budu mít přelíčení, ještě nevím, ale myslím, že asi příští měsíc. Nechávám osud v rukou pána Boha a nikoho na svědomí nemám, tak to snad bude dobré. Co dělá moje malá Astrid: Teď, když venku bude hezky, tak to pro ní bude dobré a děda bude mít mnoho práce, aby jí na procházce stačil. Kdyby dal aspoň pan Bůh, aby se brzy vrátila manželka, aby jí nemusela tak dlouho zastupovat maminka. A kdy má manželka přelíčení? Až napíšete matce a Ottovi, tak je pozdravujte ode mě. Skončím se srdečným políbeným pro manželku a hlavně Astrid posílám mnoho a mnoho pusinek. Vám, milí rodiče, ještě jednou srdečný dík a na shledanou se těší Váš Oskar.“ Na s. 69 fotokopie stejného dopisu (řekla bych, i když den z data nejde přečíst). Milý rodiče, milá manželka a Astrid! Předem srdečný dík za dopis ze dne 16/II., který jsem dostal dne 8. III. 47. Též Vám srdečný děkuji za balik, který jsem dostal dne 14. III. Dostal jsem babovku, chleba a karbonátek. Příští balíček mohu dostat dne 31. III. nebo 14. IV. 47, poněvadž se předposlední balik opozděl o nějaký den. Jsem zdráv a doufám, že u Vás jest též všechno v pořádku. Dostal jsem dopis od Bertla ze dne 26. . 47. Pozdravuje Marianne, Astrid a Vás a vzpomíná na dobu, kdy nás navštívil v Tuchlovicích. Prosím napiště mu odpověď na adresu: následuje adresa On pracuje 1 rok na šachtě na sůl, má se dobře, ale rodiče má oba nemocné. Těší se aby se s námi shledal. Kdy já budu míti přelíčení ještě nevím ale myslím, že asi příští měsíc. Přenechám osud v rukách pana Boha a nikoho na svědomí nemám, tak to snad bude dobře. Co dělá moje malá Astrid? Teď když bude hezky venku tak to bude pro ni dobře a děda bude mít mnoho prace aby jí stačil na procházce. Kdyby dal aspoň pan Bůh aby se brzy vrátila manželka, aby nemusela tak dlouho poraditi maminka. Kdy má manželka přelíčení? Až napíšete matce a Ottovi tak je pozravujte ode mne. Jinak zde nic nového není co by vám sdělil a skončím se srdečným políbením pro manželku a hlavně Astrid, pošlu mnoho a mnoho pusinek. Vám milý rodiče ještě jednou srdečný dík a na shledanou se těší Váš Oskar. Tohle ve mně budí velké pochybnosti o autorově odbornosti.


	Jelena Přednášky nyní ve Viničné - Pátečníci a mnohem víc! 29.10.2014 22:16	14096
	Já to četla i viděla. V tom filmu spousta věcí chybí, takže to pak méně dává smysl. Ale obecně žádná extra katastrofa. Naopak jsem ráda, že se v první části "neděje nic", kdyby ten úvod do děje přskákali rychleji, nedával by ten zbytek smysl vůbec.


	Ubi 3_33_33 - 2640 29.10.2014 22:03	14095
	To nejni dobrej plán. :-)


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 29.10.2014 21:54	14094
	Ubi [14093]: To mám taky v plánu :o)


	Ubi 3_33_33 - 2640 29.10.2014 21:20	14093
	Bohužel jsem to byl nucen vidět.


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 29.10.2014 21:10	14092
	Veronica Roth: Divergence Hladové hry se mi líbily víc, ale asi je předčasné posuzovat před dalšími díly. Přečtu si i pokračování.


	Jelena Přednášky nyní ve Viničné - Pátečníci a mnohem víc! 29.10.2014 12:49	14091
	Patricia Briggs: Moon CalledVelice příjemná oddechovka.


	elgyn 29.10.2014 08:53	14090
	Hornblowerto víš, že jo :-) Hannah Howell: Slib z Vysočiny Oldag 2014 Zápletka na str. 206,207 je IMHO neplánovaná. Kdyby s tím počítala, asi by věta na str. 169 zněla jinak. Bíle: Možná až příliš mužný, uvažovala, protože se třikrát musela zbavit jeho dítěte.* s. 28 Pokud je ženatý nebo zasnoubený... s. 24 „Jsi ženatý?“ „Ne,...“ s. 42 „Říkal jsi, že nejsi zasnoubený, ani ženatý...“ Jestli v tom autorka nemá hokej. s. 48 „Já si nemyslím, že je mrtvý, i když jsem viděla, jak spadl s koně se šípem v zádech.“ s. 34 Elspeth se otočila k Paytonovi a vykřikla, protože v té chvíli se mu do boku zabodl šíp. Tak do zad nebo do boku? Nora Roberts: Neodbytný ctitel Harlequin 2012 s. 74 „Vy také bydlíte sám, ne?“ „Ale to je něco jiného?“ “You live alone, don’t you?“ „That’s different.“ s. 88 „Ty o tom mluvíš jako by to byla nějaká dobrodružná počítačová hra.“ Počítačová hra v době, kdy hrdina riskuje a investuje do firmy, která se chystá zavést na americké trh televize? s. 217,218 Potom chytila Sally za zápěstí. (...) Odvedla Sally ke stolku. (...) „Ani nevím, jak se jmenujete.“ „Sally.“ s. 145 Firma Lowe a MacGregor,“ doplnila. s. 219 „Dobrá práce,“ slečno Whitfieldová,“ pochválil... s. 278 „A oni vážně dorazily?“ s. 282 „Hlavně žádnou skotskou, Danieli. Rozhodně ne, dokud budeš na jednotce intenzivní péče. Jaromír Hořák: Čekání na krále Nová tiskárna Pelhřimov 2013 Zvládla jsem 35 neskutečně nudných stran. s. 158 Závěr - co je nám známo téměř s jistotou 27. září 1973 byl zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem římskoněmeckým králem švábský hrabě Rudolf Habsburskýá (1218-1291). Volba se uskutečnila bez pozvání českého krále. 19. listopadu 1973 Rudolf Habsburský vydal prohlášení, že všechna léna a majetkové změny od r. 1245 podléhají novému potvrzení.


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 27.10.2014 20:46	14089
	elgyn [14086]: A už vám to vrátili?


	elgyn 27.10.2014 16:16	14088
	Sam Eastland se pochlapil a letos již podruhé napsal na svůj blog. I promised myself that, once I reached page 100 of the latest Inspector Pekkala book, I would add another page to the blog. I hit that mark two days ago and now feel that particular sense of relief which comes from knowing that a new book is somehow anchored to the world, instead of just floating around inside my head. This is #7 of the series and it takes place during the Battle of Berlin in the spring of 1945. Compared to some of the other research projects I had to undertake in order to be complete the other books, this one has been relatively easy so far, since there is so much written about this final battle for the Third Reich. Most of the time, it is a question of piecing together parts of many different books, since none of them alone can provide me with what I need to know. Every once in a while, I manage to come across a book that is entirely relevant to my research. This has been one of those times, and I will forever be grateful to James p. O'Donnell for his book 'The Bunker', which chronicles Hitler's final days in his underground fortress beneath the Reichschancellery in Berlin. The autumn has been so beautiful these past few weeks - the red maples and the poison ivy and the squadrons of Canada geese flying overhead - that I find it hard to put in the usual amount of time at my desk. Soon enough, the winter will clamp down on this place like the hatch on a submarine and it will be easier to install myself at my desk every morning, in the dreary half light, turn on my desk lamp while I wait for the sun to come up and start writing on my bomb-proof Getac B300, which I bought, rather than something more elegant and svelte, because during the summer my desk is quite often a rock or a tree stump out in the woods, instead of the black cherry desk which was made for me many years ago by a company in the American midwest called Arhaus. I have done a lot of traveling since I last posted a blog. In the winter, I was up in Maine quite a bit - there's a picture in this posting which I took of myself just before I set off across a frozen lake. I was wearing 1930's gear as an experiment - research, really - you can't google what it feels like to walk across a frozen lake in the 1920's (When you read the new Pekkala Book, #6, The Red Icon, which is due out in 2015 - you'll see where I put that research to use). In the spring, I was down in Mexico doing research for a new book which I am writing under my own name, my real name that is - Paul Watkins - as opposed to the alter-ego of Sam Eastland, which has otherwise taken over my writing life. I was also up in Maine again for the summer, and I have posted a picture of the little hut in my garden, where I do a lot of my writing these days. My daughter has largely taken over my hut, decorating it with flashing Christmas lights and other things I find distracting. Back in new Jersey, where I spent the majority of the academic year, I have just begun my 26th year of teaching at the Peddie School. So much time. I don't know whether to be proud or to burst into tears, Much to my own surprise, I still enjoy the work as much as ever and the school has been very kind to me and to my family over the years. One of the great perks of a writer's life is that you can live anywhere - in the early days, I had all kinds of places marked out on the map - Waimea on the island of Kauaii, Tulum down on the Yucatan Peninsula, Lipari in the Eolian Islands, Essaouira in Morocco, Trondheim up in Norway. New Jersey was not on the list. The fact that I am here, and enjoying it, it a testament to the loyalty I feel to Peddie. I have a new American publisher, Opus Books, and have very much enjoyed getting to know its founder and director, Glenn Young. It is almost scary how much we have in common. Over in London, I continue to work with my editor at Faber & Faber, Walter Donohue, who I have now known more than half my life. My agent, Deborah Rogers, passed away suddenly this year. I would meet with her in a little Italian restaurant near the Portobello Road every autumn as I passed through London on my way to wales to visit relatives. Some people you just can't imagine ever not being there, and Deborah was one of those. I still hear her voice in my head. I am going over to London again in a couple of weeks and I have tried, and failed, to imagine how it will be to walk into to the agency, which is tucked away on a side street on the edge of Ladbroke Grove, and to have her not be there. She had the messiest office I have ever seen. I wonder what it looks like now. Apart from that, this has been a very good year for me. I am 50 now and time has made me easier to live with than I used to be. I am more patient. I am a better listener. I was always good at pretending to listen, but now I actually do. I still run as many miles each week as I did when I was 25. I think that the person I needed to be to get started as a writer is not the same person I need to be to make a life of this discipline. I probably could have written that a little more clearly. Late, perhaps, I will figure out some better words. But you know what I mean. Thank you for reading the Inspector Pekkala books. You can write to me through the website and I am pretty good about responding. I always enjoy hearing from you. Chudák Pekkala, bude cárat po zamrzlém jezeře? No, alespoň víme, že bude 7. díl.


	elgyn 27.10.2014 09:47	14087
	Hannah Howell: Milenec z Vysočiny Oldag 2014 Opravdu je nutné 5x zopakovat, kolik je hrdince let? Zajímalo by mě, jak přesně hrdinka v roce 1475 zjistila, kolik váží. Tohle mi opravdu asociuje temný středověk. s. 23 Ta se dokázala s nemocným vnitřně ztotožnit. s. 27 Ale čekání bylo denervující. s. 56 každá buňka jeho těla s. 31 má ovazaná ruce Nora Roberts: Okamžik změny Harlequin 2012 Všechny možnosti Podle prvního vydání vyšla poprvé v roce 1999 pod názvem The MacGregors Alan-Grant podle druhého vydání vyšla už v roce 1985 pod názvem All the Possibilities s. 85 Mc\|Gee Umění muže s. 362 Gennie podala Sereně skicář. „Jasně.“ Gennie jí podala skicář a obrátila se k Justinovi. Jednou by to snad stačilo, ne? s. 368 „A byl jsi i u toho, když Rena zlomila nos Alanovi,“ ozval se Caine. „Ale podle plánu to měl být tvůj nos,“ připomněla mu klidně Rena. Alan se podíval na sestru. „Jenže kvůli tomu mě to nebolelo méně.“ „A proč Rena zlomila nos tobě místo Alanovi?“ Ale ona ho zlomila Alanovi. Korektura tomu dala na frak. s. 215 Ucítila ryb\| s. 220 Sam pak posal svoje... s. 335 „Nesmějí se ti to plést,“ s. 369 bezm-račnou s. 370 čí maso by žralokům chutnalo víc, zde tuhé maso Skota s. 388 To máte vy, Američané rádi. s. 392 Už jsme měl sedět Úvozovky (chybí nebo jsou navíc) na str. 259, 299, 301, 311, 312, 327. 336. 337, 343. 344, 357, 358, 359,360. 361. 362, 379, 387, 388


	elgyn 27.10.2014 08:34	14086
	Hornblowerrvali mu to z rukou, některým jsme musely půjčit penízku, aby si mohly koupit všechny čtyři díly :-)


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 26.10.2014 22:28	14085
	elgyn [14082]: snad to netahal i zpátky :o)


	25.10.2014 20:40	14084
	Dááámy... čítam novú Arianu Franklin, ktorú som ukoristila hneď ako nám ju dopravili do obchodu.. a je skvelá.. hoci to na Adéliu nemá.. stále skvelé :)


	elgyn 24.10.2014 12:32	14083
	Hannah Howell: Hříšník z Vysočiny Oldag 2013 Stejně jako v Ochránci z Vysočiny začíná děj tím, že se hrdina probudí smradlavý (tentokrát výjimečně ne vlastní vinou). Hrdina na první pohled v klukovi, který šel náhodou kolem, poznal svého syna, protože mu přišlo, že možná vidí rysy svého rodu. Sice nevěděl, kdo je jeho matka, ale byl si tím naprosto jistý. Mate mě, že i „majetnější měšťan“ je oslovován „sire“. s. 7 Rád by se vrátil domů do Dublinu.“ V Irsku? Proč se Skot chce vracet domů do Irska? s. 16 Nebylo by co obraňovat. Obraňovat? Co je to za slovo? s. 102 „Já jsem o tobě snil,“ zašeptal. „Nevím, proč.“ “I dream of ye,“ he whispered before she could answer. “I dinnae see why ye should.” Jestli nám to překlad někam neposunul. s. 192 „Tehdy jsem chlapce poslala k tobě. Přišla bych pro něho a vzala si ho, když jsem se zbavila zrádce, ale přinutili mě ke svatbě.“ (...) „A co byla ta zrada?“ musela se zeptat. „No, ten chlap měl hocha zabít a pohodit ho před Tormandovými dveřmi.“ Ale to by si pro něho těžko mohla přijít k ní, kdyby byl mrtvý přede dveřmi hrdiny, ne? s. 194 “Kdo je Geordie?“ Tohle je zatraceně dobrá otázka. - s. 148 Hlídal ji mladý Geordie MacBain. Toho jsem našel pod okny její komnaty se zlomeným vazem. - s. 180 starý Geordie, který žije na salaši, kde se dějí různé věci, aniž by si on vůbec všiml - s. 195 “Je to druhý syn mého otce,“ odpověděl Simon. „Druhý? Ty jsi synem vůdce klanu?“ (...) „Ano, je druhý v pořadí. Vůdcem našeho klanu je teď můj starší bratr Henry. (...) Mám podezření, že zabil i našeho otce.“ Takže 1. Henry, 2. Simon, 3. Geordie. A Geordie je pořád druhý syn? K odhalení hrdinčina původu se nedá říct víc než Ach... můj... Bože. s. 223 Jeho výraz utvrdil Morainn v tom, že odpověď už zná. Když o tom teď přemýšlela, X se jí nikdy nezeptal na její vidění a sny. Začínala si myslet, že bratr má také tajemství. (...) Možná nezdědila dar vidění a věšteckých snů po matce sama, napadlo ji. Jenže oni mají společného otce, kdyby měli společnou matku, tak by těžko mohla být ona nemanželská a on manželský. Ale i s tím si autorka poradila: s. 240 „Protože si myslím, že jsem mohla získat své zvláštní schopnosti částečně od otce.“ s. 226 „No, už prožil jedno prozření.“ „Ano? A jaké?“ „Měl sestavit seznam všech svých milenek, a když ho dokončil, byl z něho úplně nemocný. Viděl před sebou důkaz, jakým mužem se stal.“ No, mohl být rád, že nechytil žádnou škaredou chorobu. s. 238 [hrdinovi je 31, to už opravdu není dorostenec] „Taky jsem cítil, že jsem ještě moc mladý na to, abych se usadil. (...) Ano, prostě jsem smilnění nechal. Myslel jsem si, že si potřebuji odpočinout, a neposlouchal jsem hlas v srdci, jenž mi říkal, že už jsem unavený ze záletů, a dokonce i ze sebe. I když to neznamenalo, že jsem byl připravený najít si ženu a tak dále.“ Hrdina nebyl moc bystrý. s. 230 ...vytáhl zapečetěný svitek dokumentů. „Až ti řekne ano, přečti si tohle.“ s. 239 „Tvůj bratr mi řekl, že ti to mám předat, až se zasnoubíme.“ Mezi „přečti si“ a „předej“ je nepatrný rozdíl. [rok 1478 ] s. 114 a vytáhla z divokého tornáda emocí s. 196 vinou svého diletanství s. 203 se dostala do vysokého stadia vzteku

[ 9483 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt