Jasmin Eden: Odstíny vášně - Spoutaná touha
Moba 2014
Nečekala jsem zázraky, ale i na rádoby padesátiodstínový odvar německých Večerů pod lampou je to paskvil.
Mám jisté podezření, že autor/ka (čert ví, kdo to vlastně je. Jasmin Eden asi nebude rodné jméno) byla na prášcích a/nebo žije v nějakém alternativním vesmíru se skřítky. Tím by se dalo vysvětlit, že se o příběhu v podstatě nedá hovořit, všechny postavy jsou ploché a hloupé, sexuální scény jsou jako z příručky pro ne moc chytré psíky (podej, přidrž, ukaž) a hrdinka ustrnula ve vývoji zhruba kolem svého třináctého roku, takže po letmém popatření na hrdinu na ni přicházely všelijaké myšlenky, veskrze nemravné (s.24 ...postačovalo mi vědomí, že jsem blízko u něj, že jsem u jeho srdce.)
Hrdina šéfredaktor měl po celé budově pověšené fotky... umělecké, tvrdila hrdinka, které víc než naznačovaly, že má jistou zálibu v provazech. A tím nemyslím, že by po večerech drhal. Navíc takovou fotku má i na stole, kde ji hrdinka náhodou uvidí, když už na něho čeká. Abych nezapomněla - hrdina chodí tak tiše, že má hrdinka podezření s. 30 To má místo nohou kočičí tlapky. Kupodivu hrdinku přistihne, jak mu očumuje fotky na stole a co z ní vypadne? Ne, ne, a ne. „I já chci být na jedné z těch fotografií.“ Pořád s ním pořádně nepromluvila, ale o to přece nejde. Navíc jsem si myslela, že ty dámy byly na těch fotkách poodhalené, ale zjevně ne, protože když došlo na focení hrdinky (a bylo to nudnější než focení na občanku na úřadě), rozhodla se, že jelikož se s ní tímto hrdina loučí (a to jí sliboval měsíc žhavého sexu), tak mu žádnou fotku nedá (už Ozzák říkal, že fotky kradou duše) a odkráčí středem. Což by nahatá dost dobře nemohla. Ale je fakt, že při své inteligenci by si toho možná ani nevšimla.
Opravdu je nutné v každé druhé větě opakovat, že hrdina má modré oči? A jak hezky voní a má rozhrabané vlasy?
s. 33 Z dopolední vášně v ní nezůstala ani stopa. Tím myslí včerejší večer.
s. 8 ale vevnitř byly i větších stoly, u ni-chž
s. 20 „Vlastně z Berlína pocházím:“
s. 47 Prsty mi hladil po... sténala jse,
s. 48 Byla hladká a lehce snědá, jak by zlatá.
Jeho tělo se dotklo mého, to, když jsem se ztvrdlýma bradavkama dotkla jeho měkké pleti, mě přimělo zasténat.
a dal mi ruce nad hlavou
s. 50 Vděčně jsem si ji vzala okamžitě ji vypila
s. 51 různé pověsti o mě
nikdy nespouštím z kolegyněmi
s. 52 čínská skřín
Neměj strach, není to nic, čeho by ses musela být.
s. 53 rozměla jsem
s. 55 aby mi na mě pokradmu vrhl pohled
s. 62 Jen pohled na mé ohanbí mi bránil a s tím spojený stud v tom, abych roztáhla nohy...
s. 65 v jejích zelených očíh
s. 72 restaurace , kterou
s. 76 po zadku..
vytřeštil oči . Na
s. 84 mráz po zádeh
s. 90 spouštět s tí modrookým
Překladatel si libuje ve zvláštních výrazech, které bych čekala spíš u madam Javořické.
s. 48 Tu se zarazil...
s. 78 má čarokrásná Helena
Při sexu hrdinka také omdlévala a dostávala paniku.
Utiš se, srdce mé. 
Na závěr ještě několik hlubokých myšlenek hrdinky.
(chvilku jsem bojovala se studem, ale napíšu to) s. 37,38 Chytil mě za nadloktí a přitáhl mě k sobě. Mezi nohama měl cosi tvrdého, horkého a já se bála, že se během několika vteřin rozteču jako vosk. Chvěla jsem se. Promluvil mi do ucha. „Pojď se mnou.“ Bylo to, jako bych přestala přemýšlet. Už jsem se ani nepokoušela bránit jeho vlivu. A neptala jsem se - bylo mi to jedno.
Nevěděla jsem, kam mě chce vzít, ale po jeho boku jsem v žádném případě nemohla jít v džínách a tričku. A proto si vzala letní šaty PO mamince. Na podzim.
A to vše na pouhých 96 stranách.
|
Registrace nového uživatele 
