Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Něco navíc v zeleném?
A proč ne...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.
Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK
Spřátelené kluby:     Antikvariát     Scifi + fantasy literatura    Spisovatelé      Humoristické knihy
Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>

Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
elgyn elgyn 25.4.2014 08:29  13741
Ubi důležitý je výsledek.:-)
Které zajímavé tituly?
ubi Ubi 3_33_33 - 2640 25.4.2014 07:06  13739
Díky akci "Eknihy bez DPH" jsem pořídil pár zajímavých titulů. A jak jsem zjistil, dnes probíhá už třetím dnem.
elgyn elgyn 25.4.2014 06:42  13738
Girin1ad Češka - LOL

Jamie McGuire: Učiněná katastrofa
Fortuna Libri 2014
Příběh z Travisova úhlu pohledu je mnohem lepší než z pohledu Abby, ale pořád nic moc.
girin1 Girin1 ...sakra práce... 25.4.2014 00:29  13737
Stanislav Češka: Případ podivného gombíkutož tak:
autor, ač není historik, má nepochybně široké znalosti o reáliích Velké Moravy. A nebojí se o ně podělit. Ale to je na dobrou detektivku bohužel málo. V čem je problém?

Tak za prvé:
autor je z těch, kteří tam, kde by stačilo slovo, použijí větu a kde by stačila věta, použijí souvětí, za něž by se nemusel styděl ani Hrabal. Navíc rád vysvětluje a popisuje a dost se při tom opakuje. Takže se na str. 7 dočteme, že:
Podle oblečení bylo zřejmé, že muž před bazilikou je velmi majetný.
a poté na str. 8 dojdeme k tomuto:
Bylo zřejmé, že muž před bazilikou je majetný a vlivný velmož.
a jen o odstavec výše se píše:
I když byl muž před bazilikou velice starý, bylo z jeho vzpřímeného a pevného postoje zřejmé, že přes svůj pokročilý věk ještě není nemohoucím starcem....

A nám je hned zřejmé, že tu měl redaktor řádit s červenou tužkou. Když pak čtete dál, začnete pochybovat o tom, že to před vydáním vůbec někdo přečetl. Autor totiž nedokáže poskládat větu, aniž by ji neproložil informací o tom, že to či ono hlavní hrdina kníže Slavomír znal, či věděl, či tušil...

str. 37
Když bylo slunce na vrcholu svého putování, dorazili k brodu přes říčku, kterou místní nazývali, jak Slavomír věděl, jménem Cézava.
str. 38
Odpoledne už pokročilo, když dojeli k říčce, která už je měla dovést až ke starigradskému hradišti, a která měla dvě jména, jak si Slavomír pamatoval ze svých dřívějších cest do tohoto kraje.
str. 49
Jak Slavomír dobře věděl, tomu kraji neřekl nikdo jinak než Železné hory.
str. 50
Starigrad takový, jak jej znal Slavomír, vznikal ve třech fázích.

za druhé:

reálie jsou jedna věc a i když vás otravné popisy cesty vážně nudí, alespoň můžete věřit, že autor svou Velkou Moravu (a její řeky) zná. Co je ale velký problém, to je psychologie postav žijících v roce 862 v raně křesťanské době. Češkovy postavy totiž jednají, mluví a uvažují jako lidé žijící v našem století.

str. 69
Slavomír se musel přes vážnost chvíle pousmát. Bylo mu jasné, že teď musí pátrání chvíli počkat, protože Erik, svíraný obavami z ďábla a skřetů, by mu moc platný nebyl. "Ale jdi ty strašpytle. Tahle říčka se jmenuje Ďáblova, protože cestou sem protéká údolím, kterému se také říká Ďáblovo."
Erik vážně namítl: "No tak vidíš, Slavomíre. A to údolí jistě nedostalo svoje jméno jen tak. Jistě tam vládnou termné síly. A možná právě teď ty temné síly ukázaly svoji moc. Možná si je chádák Jaroslav nějak poštval proti sobě."
Slavomír pobaveně pozoroval svého statného přítele. Jeho jindy hrdě napřímená postava byla v blízkosti mrtvého knížete, ležícího na břehu Ďáblovy říčky, tekoucí z Ďáblova údolí, najednou ohnutá v ramenou a Erik se plný obav rozhlížel kolem.
Slavomír se dal s mírnou ironií do vysvětlování. "To údolí, jak vím, dostalo své jméno kdysi dávno díky takovým myslitelům, jako jsi ty."
...
Když jsem však mluvil o těch myslitelích, ti to údolí pojmenovali jako Ďáblovo, protože tahle říčka tam mizí v zemi a zase se objevuje. Dokonce tam je jedno takové místo, kde se střídavě objevuje a zase mizí v zemi podle ročního období a podle toho, jak prší nebo kolik nasněží. No a takoví, jak jsem řekl myslitelé, jako jsi teď ty, si tenhle přírodní úkaz vysvětlili tím, že v tom údolí spolu bojuje dobro a zlo. Za starých časů lidé hovořili o dobrých a zlých lesních bůžcích, dnes, když k nám přišla víra v Ježíše Krista, se mluví o souboji ďábla a Hospodina."

Vida ho - raného křesťana, jak to má v hlavě srovnaná. A ještě to dorazí vědeckým pokusem:

"Vzpomínám si, že když jsem byl kdysi se svým vznešeným otcem Přemilem jako chlapec na návštěvě ve Starigradě, vyprávěl mi jeden ze starých zbrojnošů tady nebožtíka Jaroslava, jak dělali pokusy. Vodu téhle říčky nahoře v Ďáblově údolí v místě, kde se propadala do podzemí, obarvili a po nějaké době se jim barva objevila o kus dál, kde se voda říčky zase objevovala na povrchu."

To by mě tedy opravdu zajímalo, čím v prvním století tu vodu barvili.

str. 203
Slavomír tázavě pozdvihl obočí a Běšek se dal do vysvětlování: "Já bych za tím viděl pověry vesničanů. To jsme tu už jednou měli, stalo se to před pár roky, takové neobyčejně velké pozdvižení. Že prý nám v lese kolem Ďáblovy říčky běhají zlí trpaslíci. Bylo tam slyšet chrochtání, mlaskání a vidět světýlka, jak se kousek nad zemí míhala sem a tam. Tehdy ten problém rychle vyřešil můj nebožík děda. Už dávno předtím si všiml, že trouchnivějící dřevo ve tmě svítilo - takovým divně zelenavým, docela jasným světlem. Děda si tím lámal hlavu, proč se to děje, nikdy však tu záhadu nerozluštil. Oheň to nebyl. To světlo bylo vidět jen ve tmě. Ještě když děda žil, střetávali se kněží vyznávající víru v naše staré bohy a noví kněží z Frank, kteří přišli s vírou v Hospodina. Obojí se tehdy pustili do vymítání zlých duchů, aby ta pohybující se světélka zničili, a děda je pobaveně pozoroval, protože neuspoěli ani jedni, ani druzí, i když obojí usilovně poskakovali za všelijakého zaříkání na okraji lesa, protože se za tmy neodvážili vejít dovnitř. Děda si zavdal medoviny a prohlásil, že to je holt příroda a jednou tomu snad někdo porozumí. Potom jej staří kněží prohlásili za zdrádce a noví za neznaboha. Děda si z toho nic nedělal. Pravda ovšem byla, že jediný přišel na to, co se vlastně děje. Ještě toho večera, kdy jej obojí kněží prokleli, jednoho kamaráda vzal v noci s sebou do lesa, pravda, oba se pro jistotu před tím výletem trochu posilnili medovinou. Tihle dva potom přišli na to, že šlo o stádo divočáků, které rozrylo zem kolem jednoho obřího ztrouchnivělého kmene, který tam světélkoval. Jak se ta prasata ryla kolem v zemi, zasnvinila se od trouchnivějícího dřeva. Vesničany tehdy přesvědčili dost jednoduše, i když pár žen při tom vysvětlování lmdlelo. Děda s tím kamarádem se totiž podobně jak ta prasata zašpinili od toho trouchnivého kmene. Když se vraceli zpět, vesničané je málem ubili, prorože viděli dva zelenající se ďábly, jak se k nim blíží. Naštěstí je děda s tím jeho kamarádem včas zarazili, protože měli dost výrazné hlasy."

No vida, jaké jsme měli osvícené venkovany. Když už nic jiného, ani je nanapadlo bát se v noci v lese, kde musela být tma jako v pr... v noci. A plno divé zvěře. Natož, aby se báli nadpřirozena. Já bych si ale spíš vsadila na to, že by po takovém experimentu dědeček, hlas nehlas, skončil utlučený, stažený z kůže, upálený a ještě by tím popelem solili chleba chorým. A nejen venkovan - i bába kořenářka je dáma s neobyčejně moderními názory:

str. 237
Bylinkářka pokrčila rozpačitě ramena. "Jak bych to řekla... Už jsem stará žena a hned mě tak něco nepřekvapí. Vychovaná jsem byla v mládí ve víře v naše přírodní bohy a bůžky.V té víře, ve které vyrůstali naše rodiče a prarodiče. Avšak velkou část svého života jsem potom prožila v lese na mnoha místech, o kterých mnozí věří, že jsou kouzelná nebo že tam řádí různí skřeti a bůžci. Já však poznala, že skutečnost bývá jiná, jen se ji nesmíš bát poznat. Na druhé straně může být dobré v něco věřit. Taková víra tě může udělat lepším. Tedy možná, že tě může udělat lepším. Hlavně musíš chtít.

Tohle prohlášení mi poněkud evokovalo Saturninovo robě, a jeho: "Bohdá, že žízní nezhyneme!"

A pak jsou tu další drobnosti. Slavomír je kníže a druhý muž v zemi po králi (knížeti) Rastislavovi. Jako takový se ale vůbec nechová. S každým se družně vykecává jak Švidra s Kašpárkem, ať je to pán nebo kmán. Když se pak nějaký pitomec v bráně diví, jak jeho kolega zbrojnoš familiérně rozmlouvá s knížetem, divíte se zase vy, čemu se diví on, poněvadž kníže familiérně rozmlouvá s kýmkoli. Navíc je zápletka založena na tom, že mocný kníže vycestuje s celou družinou jen aby se dostavil na svatbu veliteli svých mužů Vladanovi. A vlastně mu tu svatbu i financuje a Slavomírova žena mu šije oblečení... A ještě s ním zapřede fakt výživný rozhovor na téma svatba:

str. 23
Po poledni přišel Vladan za Slavomírem, poprosil jej, aby se uklidili oba do ústraní, kde by je nikdo neslyšel, a hlasem, který měl hodně daleko do obvyklé zvučnosti a pevnosti, se zeptal: "Tys byl, Slavomíre, před svatbou s Ladou také tak hrozně nervózní, jako jsem teď já?"
....
"Ne, řekl bych, že ne. To víš, trochu té nervozity bylo z toho, že jsem měl strach, abych se při obřadu v kostele nezakoktal nebo třeba nezakopnul, když si povedu svoji Ladunku od oltáře."

Vida ho, knížete jednoho všemocného. On je vůbec moderní muž:

str. 19
Večer, když Slavomír s Ladou dali spát všechny děti....

str. 40
Tuším před třemi roky sem za ním přišel také mladší bratr Roland."
"Také kněz?" zeptal se Erik
"Kdepak," zavrtěl hlavou Slavomír, "je to normální šlechtic...

A vůbec nepochybuji, že všichni muži v prvním století na Velké Moravě se Slavomírem souhlasili v tom, že u urozené a bohaté dívky všechny nápadníky spolehlivě odradí její nedostatek inteligence. A ta bába kořenářka, co ve svých sedmdesáti letech vede koňmo Slavomírovu družinu do boje s padouchy (protože ví, kde je vesnice, k níž nejspíš prchající padouch míří) a ještě ho ujistí, že na koni umí, poněvadž v mládí na něm jezdila za nemocnými (Velká Morava měla prostě movité kořenářky, já bych tipla, že tenkrát byl kůň malé jmění). A ty davy gramotných řemeslníků, co si jen tak z plezíru vedou záznamy na pergamenu.

za třetí

zápletka. Je prostinká. Někam přijedete, je tam jasný padouch, někoho zavraždí, samozřejmě okamžitě podezíráte padoucha. Vyrazíte po stopě a obloukem se dostanete zpět k padouchovi. A ejhle padouch je vrah.

No a na to patetické robě, vás ujišťuji, na závěr také dojde.
girin1 Girin1 ...sakra práce... 24.4.2014 23:00  13736
Stuart MacBride: Žulové město, Smrtící záře, Zjizvená tvář, Krvavá lázeň, Slepé okoLogan "Lazar" McRae je detektiv seržant aberdeenské policie ve Skotsku a spolu se svými kolegy vyšetřuje ty nejzáludnější a nehnusnější zločiny, které vás napadnou. Nálada v Aberdeenu je pochmurná, deštivá a ulice jsou samý feťák, úchyl a gangster.

Proč číst:
strhující čtení, které od začátku až do konce odsýpá bez přestávky a bez zaváhání
skvělé zápletky plné odboček a překvapení, stále však logické, do sebe zapadající
výborně napsané postavy, hlavně vedlejší
série neztrácí dech, první knížka je stejně dobrá jako zatím poslední

Proč nečíst:
ze stejného důvodu, z jakého se vám nebude chtít pracovat v kolektivu, kde jsou šéfové nepříjemní, neuznalí a neurvalí, kde vás nikdy nikdo nepochválí, jen si přisvojí vaše zásluhy a ještě vás při tom zbuzeruje, kde si jdou kolegové po krku, páchají na sebe podpásovky a zastání jaksi nikde
přesně taková je totiž v MacBrideově podání aberdeenská policie, která navíc pokazí na co sáhne - sledovačky a policejní zátahy zásadně končí pro policiie potupně a obyčejně v krvi
kdo může umřít ten taky umře a občas i ten, kdo umřít nemusel.
a do toho všeho tepou novináři, podle nichž policie nikdy neudělá nic dobře

Proč přece jenom číst:
protože přes veškerou pochumurnost jsou zápletky i zpracování vážně brilantní
protože přes všechny ztráty to obyčejně skončí vlastně dobře a nakonec zjistíte, že tak hrozné to vlastně ani nebylo
a hlavně kvůli inspektorce Steelové, asi třiačtyřicetileté lesbě s barvitým slovníkem, který vhání červeň do tváře i zkušeným feťákům a vzhledem, který autor popisuje velmi barvitě:

...Obrátil se a uviděl inspektorku Steelovou, jak se opírá o šéfkonstáblovo zbrusu nové audi s cigaretou visící z koutku úst a velkým kelímkem kávy postaveným na kapotě auta. Její vlasy vypadaly, jako by ji učesala ožralá gorila - což byl pokrok oproti předchozímu dni. Obracela obličej ke slunci a nechávala své vrásky koupat v záři nádherného letního rána....

Inspektorka Steelová ze zpočátka zdála být jen další z Loganových otravých nadřízených, ale časem se vypracovala k dokonalosti. Na závěr snad malá ochutnávka:

....Pak jedno z nich, usmrkaná šesti- nebo semiletá holčička vystrčila prostředník a křikla na něho: "Na co čumíš, úchyle?"
Inspektorka zabouchla dveře a houkla na ni: "Padej odsud, ty malý strašidlo, nebo tě chytím a narvu ti botu do zadku tak hluboko, že bude Zoubková víla sbírat tvoje stoličky po ulici celý tejdny!"
girin1 Girin1 ...sakra práce... 24.4.2014 12:24  13735
elgyn 13717Nejsi pro něj nic víc než domácí mazlíček. ?
elgyn elgyn 24.4.2014 06:04  13734
Stanislava Pecková: Aristokratky : každodenní život a příběhy mladých českých šlechtičen
Paseka 2013
Čekala jsem od ní rozhodně víc.
Název i podnázev jsou dost zavádějící. Každá kapitola sice nese jméno nějaké šlechtičny i s její fotografií, ale většinou se dozvíte jen to, že věří v Boha, kdy se narodila, že je vdaná, má x dětí. A to je zhruba všechno. Zbytek kapitoly je o slavnějších předcích, historii rodu, který zámek jim vrátili a jak se o něho pěkně starají. Neříkám, že to nebylo zajímavé čtení, ale podle názvu a podnázvu právem očekáváte něco jiného. V předposlední kapitole se dostává k tomu každodennímu životu - tedy pokud vám nevadí, že pouze cituje pasáže z jiných knih, zejména z výborné knihy Martiny Winklehofer: Šlechtictví zavazuje.
Jak by řekl klasik: „Vy to nehrajete špatně, pane profesore, ale je to takové nějaké odfláknuté…“


Catherine McKenzie: Manžel na objednávku
Fortuna Libri 2013
Podle obálky „Čtení pro skutečné ženy, s chytrou a schopnou hlavní hrdinkou.“ Jak by řekla moje kolegyně - ja pane!
Zajímalo by mě, jestli by byla hrdinka tak nadšená, kdyby její vyvolený švidral, měl pleš a pupek až ke kolenům.
s. 192
Zadruhé had. Ten chutná jako vepřové. V dobrodružných knihách chutná had vždycky jako kuře;-)
elgyn elgyn 23.4.2014 10:57  13733
Hornblowerpřesně tak si to představuju :-D
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 22.4.2014 14:59  13732
elgyn [13729]: On se za ní stydí. Stojí za ní a stydí se. :o)
elgyn elgyn 22.4.2014 13:26  13731
Arkady Vaksberg: Stalin proti Židům
Beta 2011
S vypětím všech sil jsem přelouskala 80 stran, ale opravdu mi to nejde :-(
Po pravdě řečeno nevím, co si mám myslet. Autorův styl je velmi prazvláštní a občas mám pocit, jako by hájil názor A i B zároveň, což je matoucí.

s. 44
Když se Poskrebyšev odvážil svou ženu hájit, Stalinova jediná odpověď zněla: „Najdeme vám jinou ženu.“ A když jednou večer přišel Poskrebyšev domů, našel tam ženu, která v bytě uklízela - a kterou pro něho vybral Stalin. No vida. Na Poskrybyševa jsem byla zvědavá, protože hraje důležitou úlohu v knihách s Pekkalou, ale autor se mu nějak podrobněji nevěnoval.

Pobavilo mě, že v Sovětském svazu vycházel časopis „USSR under Construction.“

... za několk desíte let...
elgyn elgyn 22.4.2014 09:49  13730
Chasminaž tak?

Dost často si při čtení vzpomenu na manuál Domina
Jak vzniká kniha - překlad
Redakční zpracování
Obávám se, že tohle je přesně ten případ, kdy se teorie a praxe dost liší.
elgyn elgyn 22.4.2014 06:51  13729
Tessa Radley: Zachráněna šejkem
Desire Duo 10/12

Příběh Rafiquova bratra Sharifa vyšel v říjnu loňského roku pod názvem V šejkově paláci.
Nepřestává mě fascinovat nelogičnost nakladatelství, které upozorňuje na starý příběh, který už není možné koupit.
On se za ní stydí. (s. 212)
Taiffany (s. 285)
...z mnohem větších prproblémů (s. 310)


Maya Banks: Žár
Baronet 2014

s. 155
...a pak se budeme soustředit...
s. 215
„Jednou mi zavolala do práce a [já]ji požádala, ať toho nechá.“
s. 320
Potom zaschlechla tichá, laskavá slova.

Kateřina Petrusová: S hlavou v oblacích (v pejru)
Fragment 2014

Je harlekýnkovsky předvídatelná a chvílemi neskutečně přeslazená. Ale byla celkem vtipná a dobře se četla.
s. 40
Nakonec jsem došla k trochu děsivému poznání: když nepočítám firemní teamingy na Orlíku a školení v Čechticích v zámeckém hotelu, prakticky jsem za posledních pět let nevystrčila nos z Prahy.
s. 35
Na dovolenou vždycky lítám, v srpnu si jako každý rok uděláme výlet k moři.

s. 111
Zatvářil se vyděšeně a vzal mi ruce do dlaní. Hřál, úžasně hřál. Momentálně to bylo lepší než všechny dárky nebo vyznání. Dokonce bych jeho teplé dlaně vyměnila i za makrelu, a to už je co říct.
Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že by hrdinka radši brala makrelu než hrdinu s teplýma rukama.

Alex Flinn: Hvězda
Moba 2014
Volné pokračování románu „Dýchání pod vodou“. Nebyla až tak špatná, ale ten konec mi přišel moc přeplácaný.

Oldřich Jurman: Legionářská odyssea : deník Františka Prudila
Brána 2012
Přišla mi o ničem. Celou dobu jsem si říkala, že sestavovatel zjevně nechal deník v původním znění a neopravoval chyby, ale po doslovu si nejsem jistá, co je autentické a co je odfláknutá korektura.
A zlatým hřebem je obrazová příloha, kde je pod lodí „TITAN“ hrdý nápis Titanic opouští přístav ve Vladivostoku. A to máme rok 1920.
chasmin 21.4.2014 11:01  13728
Gillian Flynnová: Zmizelá

Jedna z najlepších kníh minulého roku a teda zaslúži si to. Viac menej psychologický triller/detektívka s naozaj nečakaným koncom. Výborné čítanie a skvelý český preklad :)
chasmin 21.4.2014 10:59  13727
ad. Volanie kukučky

s tým minulým a prítomným časom... nebude to len prekladate¾ova/editorova vina? Usudzujem len z toho, že som nedávno dočítala Nočný cirkus a tam si pani prekladate¾ka skákala z prítomného do minulého ako sa jej zachcelo (mimo iného, lebo ten preklad bol v niektorých častiach číre zúfalstvo) a po porovnaní s originálom som zistila, že to bolo vlastne všetko v prítomnom čase.


Počuli ste niektorá o knihe s názvom Longbourn napísala ju Jo Baker a je to Pýcha a Predsudok z poh¾adu služobníctva u Bennetových. Nechcela som to čítať, pripadalo mi to lacné a opätovné zarábanie peňazí na JA a DA svojím spôsobom, ale držala sa v rebríčku bestsellerov pomerne dlho v prvej desiatke, no ani to ma ve¾mi nepresvedčilo... ale už to¾ko ¾udí mi povedalo, že tá kniha je vynikajúco napísaná, že som si ju nakoniec kúpila. Začala som ju čítať včera a zatia¾ to vyzerá celkom s¾ubne.
elgyn elgyn 18.4.2014 12:09  13726
Ivan Kraus: Veřejný písař
Academia 2014
Moc se mi líbila, i když bych ocenila větší písmenka.

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt