S každou další epizodou mě víc a víc nudí ty veleepické scény. U * pádu zdi a pochodu nemrtvých na jih * jsem vyloženě zíval. Prostě pořádnou epic válku s tisíci bojovníků natočil před patnácti lety Jackson v Pánovi prstenů, to jsem si sedl na prdel, ale teď už mě v tomhle směru může překvapit málo co. Jako jo, dobře natočené, dobře animované, dobře renderované, ale.... "no a co?"
Stejně mě z každého dílu nejvíc dostane nějaká vymazlená konverzace. Už dříve jsem se zmiňoval, jaká chuťovka byl rozhovor Cersei s Ellarií ve vězení, no a ve finále zase byla pěkná scéna * Sansy, Arii a Malíčka. Krásné budování atmosféry nedůvěry mezi sestrami v minulých dílech se báječně zúročilo, Sansa, která v prvních sériích byla dost k nesnesení, je čím dál lepší. Malíčkova zmatenost a bezradnost byla kouzelná. Jak během několika desítek vteřin rychle zkoušel všechny možné druhy chování, které by mu zachránily život, a jak poprvé v životě zoufale improvizoval, protože zničehonic neměl situaci pod kontrolou... Nádhera. A pak ten bleskový Aryin zásah. Žádný patos, žádné zpomalené umírání ani dramatická hudba... Arya se ani nezastavila, prostě přistoupila, šmik a současně s tím tahem nože už zase odcházela. *
A jinak mě fascinuje ta tichá stránka herectví mnoha postav. Ta plejáda pohledů beze slov. Nutnost vše zahrát jen očima a pár obličejovými svaly, a pak samozřejmě umění střihače, který šikovně a v dobrém rytmu ty pohledy sestříhá a zkombinuje. Labůžo! |
Registrace nového uživatele 
