RUSH – Roll The Bones (1991) DR14 Japan CD Atlantic AMCY-286
Pravidelně při poslechu druhé skladby alba Roll The Bones mne napadá myšlenka, že jestli bude muzika v tomto duchu pokračovat, bude album BOMBA. První dvě skladby jsou nezměrně skvělé a nabízejí bezbřehý hudební požitek. Dávají něco, co se naposledy objevilo roku 1982 na albu Signals. Něco, co zmizelo v hlubinách černé díry a dalo se prokazatelně pochybovat o návratu tohoto fenoménu. Chyběla živá opravdovost. Kapela pak dlouhá léta vydávala jen zbytečná alba s obsahem nestojícím za psí štěk. Teď ale přichází deska Roll The Bones a proti všem fyzikálním zákonům se hudební vznešenost vrací zpět přes horizont událostí.
Ještě u třetí skladby je možno naplno prožívat téměř nezkalenou radost. Rap je fajn. U té úvodní trojice lze vnímat rozmanité a rozličné náladové polohy, hudba přináší široké spektrum vjemů. Asi na maximum mne dostává dvojka Bravado, vzletná a elegantní. Úvodní stopa je přece jen cílená hitovka, i když dobrá, a titulní skladba je zase při všech svých kladech přespříliš zamotaná do RUSHovské přepjatosti, co mate sama sebe. Blbý je, že čtverka Face Up, co by to mohla rozseknout, tne mimo a posílá muziku kamsi o pár let zpět, kde to fakt byla fujky břečka. Tu si mohli odpustit.
Pak je kvalita kolísavá, přičemž nutno zdůraznit, že pozitivní momenty převládají. Kompozice Where Is My Thing? nedosahuje úrovně předchozích pamětihodných instrumentálek, a až na pár momentů je to jen rutinní a nikam nesměřující předváděčka. Pak už je naštěstí zase co poslouchat. Ve druhé půlce opět kapela předvádí, že ve svých lepších chvílích dokáže vytvořit duchaplné skladby. Objímající až dojemná atmosféra se tu vyskytuje jako důležitá součást hudební architektury a není v podstatě ničím pokažená. Což bych nezmiňoval, kdyby RUSH nebyli v tomto ničení emocí dlouholetými experty. Zde však instrumentální zdatnost krásně slouží hudbě, a tak je to správne, tak to má byť.
The Big Wheel je ještě taková obyčejně milá písnička, ale právě za tu obyčejnost jsem mimořádně vděčný. Heresy je další vrchol, neobyčejně působivá píseň, a to jsem ještě vděčnější. Společně s Bravado tvoří to nej, co album přináší. Nostalgická melodická linka s přesahem až do dramatické naléhavosti se ve vlnách přelévá sem a tam, je nenápadná ve své neokázalosti, avšak silná ve své neoposlouchatelnosti. Krásně vyrůstá při opakovaném pozorném naslouchání. Album je díky takovým skladbám něco jako malá pokladnička s několika nečekanými drahokamy. Kdo by to byl řekl.
Podobně prokreslené a živé obrazy přináší zbytek alba, kromě poslední skladby, jež mi přijde poněkud refrénově otupělá. I přesto se dá druhá polovina desky hodnotit jako vyrovnanější a bez vyloženě slabých míst. Nutno zdůraznit, že se k radosti této RUSH hudby přidává ještě pocit znovunalezenosti čehosi dávno ztraceného. To je opravdu až dojemné.
Hodnotím velmi silnou čtverkou, co mohla být pětkou, kdyby… Ale u RUSH skoro vždy nějaké kdyby je, tak to prostě s nimi mám. Vyhodit tři slabší kousky, možná bych tu pětku dal. To by album mělo 35 minut, 7 skladeb, a jmenovalo by se Roll The Wheel. Kostí netřeba. Tak, snad se potkáme v jiném vesmíru, už se těším.
**** |
Registrace nového uživatele 
