Já tomu asi šanci ještě dám (přemlouvám se) - ale s jistotou vím co mě na tom štve..Jednak ´přemotivovanost´ - Stolt potřebuje stále něco měnit, nepodrží napětí a stále tak nějak chodí okolo horké kaše. Frank Zappa byl v tomhle mistr a vytahuju ho tu schválně, protože jeden Zappovský motiv tohle album - z nepochopitelných důvodů - taky obsahuje, Stolt je v tomhle uplně marnej, přitom má k dispozici veškeré myslitelné prostředky - a taky je neváhá použít, hehe..Osobně mám hodně rád muziku plnou zvratů, ale tohle je neskutečně plytké, nosný motiv je využitej pouze účelově a tak nějak se to sere odnikud nikam. Korunu tomu nasazujou naprosto unylé - jakkoliv precizně provedené kytarové vyhrávky - z těch mi skoro při prvním poslechu naskakovala kopřivka a kvůli nim hlavně se bojím toho dalšího..
Tohle teda narozdíl od Pepy píšu právě proto, že mám moc rád Jona Andersona, jehož OoS považuju za mistrovské dílo..Autorství Jona Andersona nevěřím ani za mák - ano jsou tu jeho nápady, jednoduché písničky, které Roine Stolt przní opulentním způsobem - byť mu nechci upřít oddanost a zápal pro věc, tak on prostě není velkým skladatelem rovným svých vzorů, jeho snaha je bezzubá, umění se v jeho rukách přetváří v klišé. |
Registrace nového uživatele 
