Ahoj, mám tu takové asi trochu břitké téma..Jak tak čtu knihu a myslím, že je opravdu dobrá, se spoustou zajímavých odkazů - Dnes jsem četl příspěvek Bohouše a teď jsem si dohledal ta poslední Zappova vystoupení. To pražské jsem znal samozřejmě už dřív, ale o tom Budapešťském OPRAVDU POSLEDNÍM jsem se dozveděl až dnes..
Bohouši, nemužu se zbavit dojmu dojmu Tvé silné averze vůči Kocábovi a spol. a myslím, že ji i v plné míře chápu. Frank Zappa v Praze v roce 1990 pronesl vizi, která se zvlášť od té doby dnes projevuje a zvláště dnes naplňuje až neuvěřitelně..
Ovšem když se podívám na to textové srovnání Tebou popsaných vzpomínek a zaměřím se jen a pouze na hudbu - nemůžu si pomoct, ale ta dvě vystoupení nejsou až tak diametrálně odlišná..Maďarští jazzmani se předvedli přesně ve stylu v knize popisovaného ¨Jazz nezemřel, jen podezřele smrdí¨ a to je nejen trefné, ale zároveň nadčasové tvrzení.. Zappa byl jistě nadšený ze všech událostí jichž byl svědkem, ale zároveň se zachoval jako typický ze všeho nadšený američan, když v následném rozhovoru adoroval cikánskou kapelu..
Nic proti cigošum, a už vůbec né proti jejich vášni a přirozenýmu smyslu pro život a hudbu. Ale víš, myslím, že to co ta kapela hrála bylo asi ještě víc kýčovité, než to reggae téme, co hrál se Zappou v Praze Výběr..Pavlíček se myslím v sesssion nechoval tak radikálně, jako to v knize popisuješ. Maďaři ale určitě hráli totální jazzové klišé, přesně takové které Zappa sarkasticky kritizoval..
tolik mé dojmy, hehe...
|
Registrace nového uživatele 
