Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Hosting     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  
Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Domovská stránka klubu Czech ROCK


Pink Stones Festival - oficiální stránky
Galerie:
Poutač klubu Czech Rock na 1. Pink Stones Festival 18.11.2006
Genesis na 1. Pink Stones Festival nakonec nepřijeli...
Poutač klubu Czech Rock na 2. Pink Stones Festival 24.03.2007
Pozvána na 2. Pink Stones Festival 24.03.2007

Hlubočepy zažily festival, jaký ještě nezažily


V sobotu 18.listopadu 2006 se v Besední restauraci v pražské čtvrti Hlubočepy konal 1. Pink Stones Festival, mnohými dlouho očekávaný svátek big beatové hudby, na němž měla vystoupit samá elitní tělesa. Již od rána se na místo konání sjížděly autobusy z celé republiky. Dorazilo i několik bosých poutníků ze samého východu Moravy. Hlubočepští sice na davy mladých potulující se městem nebyli připraveni, ale ve všeobecné atmosféře lásky a míru je vítali s otevřenou náručí a vše se obešlo bez jakýchkoli incidentů a výtržností. Dlouhého čekání na příjezd účinkujících hvězd pohotově využili obětaví majitelé sálu a přichystali hladovým zástupům příznivců big beatu zvěřinové hody. Limonáda a pivo tekly proudem. Když se davem nahromaděným okolo Besední restaurace začali prodírat první účinkující, dostoupilo napětí vrcholu. Někteří návštěvníci neunesli své vzrušení a omdlévali. Ale tu se již počaly z pódia ozývat první tóny kytar a údery paliček...

V úvodu předvedli svůj um 20:30, světoznámé volné uskupení těch nejlepších rockových hudebníků, kteří již mají na svém kontě stovky platinových desek, roční prodeje jejich alb dosahují astronomických čísel a dnes už hrají vysloveně pro potěšení a pro fanoušky. Do Hlubočep si bubeník a vůdčí osobnost 20:30, J. Nováček, pozval taková esa jako Jimiho Hendrixe (zahrál si s Josefem příznačně "Hey Joe"), Neila Younga ("Rockin' In The Free World") nebo členy legendárních Black Crowes (těm byl dán největší prostor). Vystoupení bylo strhující a všechny fanoušky jistě potěší zatím neoficiální zpráva z kuloárů, že 20:30 do budoucnosti uvažují též o spolupráci s Led Zeppelin a Porcupine Tree. Jen tak dál!

Potom již vystoupili dlouho očekávaní The Beatles, kteří přijeli přímo ze spirituálně-hudebního soustředění v exotickém Kladně, kde se pod dohledem Maharishiho věnovali transcendentální meditaci za světový mír. Zde také poznali a přijali do kapely "pátého Beatla", nadějného zpěváka a multiinstrumentalistu Lukáše Bundu, který dle slov Paula McCartneyho skupinu již v prvním týdnu po svém příchodu nesmírně obohatil. Aby přílivem několika milionů fanoušků The Beatles z celého světa nezkolabovala dopravní síť v okolí Hlubočep, zvolili The Beatles po dohodě s nejvyššími orgány ČR pro Pink Stones Festival pseudonym The Basketles. Protože kvůli zpoždění letadla na trase Kladno - Bombay - Istanbul - Ostrava-Mošnov - Hlubočepy nestihli zvukovou zkoušku, rozcvičili se místo toho během vystoupení 20:30, s nimiž si přikryti předimenzovaným prostěradlem zahráli svůj poslední singlový hit "Come Together". Hoši pak předvedli všechny své skutečně zásadní písně ("Itsbýna", "Obklady"... kdo by je neznal), pozdravili královnu a rozutekli se ke svým oblíbeným nápojům a fanynkám. Británie je právem hrdá.

Závěr patřil nefalšované psychedelic show v podání talentované skupiny Začlo to už ráno ze San Franciska (Vyšehrad District). Zadumaně působící kytarista se plně soustředil na svůj nástroj, bubeník zběsile pálil jednu salvu za druhou a hráč na Varany Hammondovy a Fernet Blijáno ((c) Zkazius Catrix) to vyšperkoval svými virtuozními klávesovými orgiemi (mimochodem nedlouho po tomto vystoupení skupinu Začlo to už ráno opustil, aby hledal nový smysl života v náboženské společnosti Svědkové Jehovovi). Atmosféru dokreslovaly nadšeně tančící máničky pod pódiem a výsledkem bylo asi nejprogresivnější vystoupení večera. Kytarista V. Maryško (narozen v Seattlu) ještě dlouho po pátém přídavku odmítal opustit pódium a podporován bouřícím publikem dál protahoval své mnohahodinové závěrečné sólo, při jehož poslechu i čestný pořadatel festivalu Olda "Slowhand" Říha uznale pokyvoval. Nakonec se na pódium ještě vrátil Josef Nováček a doprovodil svého kamaráda na tamburínu.

Večer se tedy nadmíru vydařil, ba dokonce posloužil dobré věci - utržené peníze putovaly na výzkum záhadného onemocnění MP3 postihujícího především hudební posluchače. Naplnění tohoto bohulibého dobročinného záměru si pořadatelé sice lehce zkomplikovali poněkud nevhodně zvolenou výší vstupného (zdarma), ale percentuální podíly z každého prodaného nápoje a porce divočáka to bohatě vynahradily. A proto volám: "Jen více takových festivalů na periferii našeho hlavního města!"

DŮLEŽITÉ: Sháníme jakékoli informace o této polozapomenuté kapele, kterou bychom rádi pozvali na některý z příštích Pink Stones Festivalů.

Plážoví hoši

Není mnoho hudebních skupin s původní tvorbou, které po celé své působení čerpaly inspiraci jen z jednoho zdroje. Polozapomenutí čeští Plážoví hoši jsou ale jednou z nich. Nešlo sice o první český pokus o hraní ve stylu West Coast nebo používání typických vícehlasů, ale přesto si Plážoví hoši zaslouží být nazýváni "českými Beach Boys".

Skupina vznikla v roce 1974 (tedy dávno po Rebels, Cardinals, Synkopách) v Doksech, poblíž Máchova jezera, kde se její členové seznámili na letní rekreaci. Jména členů souboru dnes již patrně nikomu nic neřeknou - ostatně kytarista a zpěvák Pavel Vaněk poznamenává, že se během necelých dvou let působení skupiny až na dvě stálice v podobě skladatelského tandemu Borovička-Vaněk poměrně často měnilo její personální obsazení: "ale kdokoli chtěl s námi hrát, musel mít perfektně naposlouchaná všechna alba Beach Boys, která jsme v té době sehnali a musel v peněžence nosit jejich fotku."

Plážoví hoši se s vervou vrhli do skládání a ještě na sklonku roku 1974 začali vystupovat s ambiciózním, dokonale promyšleným programem "Ruchy zverimexu" (zjevně narážející na nedokonale přeložený název vrcholného alba jejich vzorů - Pet Sounds). Na pódiu i v zimě 1974-1975 nosili plážové úbory (!) a vedle bicích stály dva květináče se zakrslými palmami, to vše doplňovaly podomácku vyrobené "tropické" kulisy, nezbytné surfy a nafukovací děvčata v plavkách, propašovaná kamarádem ze západního Německa. Plážoví hoši se tak nechtěně stali vizionáři, jelikož právě jejich pódiová show výrazně ovlivnila mnoho skupin tzv. nové vlny a dokonce i art-rockové Progres 2, jejichž komplikované prezentace byly Plážovými hochy přímo inspirovány.

Již počátkem roku 1975 však byly "Ruchy zverimexu" zakázány. Kulturní cenzoři nepochopili mírumilovné poselství skladeb jako "Chtěl bych být jako Brian Wilson" (mylně se domnívali, že se v tomto textu jedná o amerického agenta Briana Wilsona odhaleného v SSSR v 50.letech) nebo "Jedeme surfovat" (zde vzhledem k verši "ani Jadran, ani Černé moře/nemohou zažehnat mé hoře" spatřovali výzvu k neoprávněnému přechodu státní hranice směrem na západ).

Dosud politicky zcela naivní skupina musela pod hrozbou zákazu hraní přistoupit na úpravu textu dle pamětníků svého největšího hitu na poněkud angažovanější "Jedeme surfovat na Kubu". Narychlo nastudovaný nový repertoár "Lážo plážo" měl ale i tak úspěch a skupině bylo dopráno natočit v létě 1975 u Supraphonu singl "Hausbót na Máchově jezeře"/"Na pláži je mi hej". Téměř celý jeho náklad byl však již po několika týdnech stažen, neboť zpěvák, baskytarista, textař a skladatel Miloš "Brian" Borovička v říjnu 1975 emigroval do Finska (kde údajně založil nejlepší skandinávský Beach Boys Revival). Bez své vůdčí postavy skupina pochopitelně nemohla dále působit. Neuskutečnilo se ani plánované nahrávání LP desky "Lážo plážo" a zájezd do Polska, kde měla skupina v listopadu vystoupit pod širým nebem na břehu Baltského moře.

Počátkem 90.let si skupina několikrát zahrála v okolí Doks pod názvem Staří plážoví hoši i s "Brianem" Borovičkou, který kvůli tomu přiletěl z Finska. Dlouhodobě však svou činnost bohužel již neobnovila.




A vůbec!!! Na Progboard nebo k Antonymu!!!