Já jsem neslovíčkařil a hlasoval pro černobílou, bez ohledu na techniku pořízení (klasika/digitál).
A proč si to myslím? Protože scházející barva toho z fotky vezme hrozně moc a tak ostatní věci (práce se světlem, kompozice, námět) začnou být mnohem důležitější. Tuhle jsem kdesi viděl (nejspíš na fotoroman.cz) fotku obličeje v záplavě břečtanových listů. Byla tam v barevné i černobílé variantě a já skoro oněměl nad tím rozdílem. Zatímco tomu barevnému snímku dominovala zelená, listy byly k nepřehlédnutí a nabízely krásný jednobarevný (ale mnohaodstínový) rej, na té druhé zcela zanikly. Vytvořily jen tmavý rám pro jasně zářící lidský obličej. Z té fotky zmizela jen barva, ale najednou to byly dva totálně odlišné snímky, s úplně jinou atmosférou.
Proto si myslím, že černobílá fotografie je pro fotografa náročnější. Musí se totiž naučit vidět a přemýšlet černobíle. Musí při pohledu na scénu vědět, jak která barva bude vypadat na černobílé fotce. Že tahle zelená a támhleta modrá budou vypadat stejně, zatímco támhleta červená a tadyta červená budou každá úplně jiná. Že tenhle barevný přechod úplně zanikne a támhleto nebude na fotce nejspíš vidět vůbec. To je strašně těžké a chce to asi roky černobílého focení, aby to člověk dostal do krve a viděl to bez výraznějšího přemýšlení.
Ale berte to jako názor začátečníka. Já teprv nosím domů z procházek své první cvaky a doma zkoumám, co jsem udělal špatně. Taky už jsem zkoušel fotit něco pro následné zčernobílení a taky jsem zjistil, že jsem si to představoval jako Hurvínek válku a že to, co jsem si myslel, že proženu jedním-dvěma filtry ve Photoshopu, je nepoužitelné. |
Registrace nového uživatele 
