Myšlénkové nepříjemní
Vím, že když nebe u vás temní, jdou Myšlénkové nepříjemní zevlovat po lodžii. Koukáš se dolů ke trávníku, mlčení jsou tvý
slova díků, že v tobě ještě žiji. Ač nikdo nemůže nás žádat svý Myšlénky si uspořádat, pro klid by se to mělo. Koukáme lidem
do příbytků, Myšlénkům adresujem výtku PROČ děrujete tělo? Myšlénci jdou skrz paneláky, až zatoužíme stát se ptáky a zmizet
od zábradlí. Když temno zajme duši tvoji, Myšlénci sedí v předpokoji... a na tý mý je PADLÍ... |